Že Američané, kteří se pokládají za výjimečné, a proto si mohou vše dovolit, zvolili za prezidenta někoho, jako je magnát Donald Trump, nakonec ani tolik nepřekvapuje.
Že Holanďané, považovaní často za zosobnění pragmatičnosti, měšťáctví, flegmatičnosti, tolerantnosti, přízemnosti až nudy, by mohli v parlamentních volbách 15. března dát nejvíce hlasů straně vedené kontroverzním politikem s obarvenými vlasy, je opravdovým překvapením.
Meteorický vzestup Geerta Wilderse, vůdce a jediného kmenového člena Strany pro svobodu (PVV), dokazuje, že rovinnou holandskou zemi zaplavuje devátá vlna populismu a nacionalismu. Podle něho je to Vlastenecké jaro, které rozpučí v celé Evropě a povede k její obrodě národní, hospodářské a politické.
Geert Wilders slibuje svým spoluobčanům, že přivandrovalci přes holandské hranice nepřejdou, uzavře všechny mešity v zemi a dá vale euru a Bruselu… jestliže se dostane k moci, v čemž je zádrhel jménem Rutte, jak dále uvidíme.
To jsou jasné a přesně cílené záměry. Většina národa se s nimi ztotožňuje zásluhou sociální nepřizpůsobivosti muslimů v zemi, migrační krize, hrozbou islámského terorismu a rozličných metel, sužujících Evropu, jako jsou zarputilá nezaměstnanost, úbytě střední třídy a pauperizace pracujících.
Geert Wilders nazývá svoji kampaň „historickou“. V jeho projevech zaznívá ozvěna Trumpova bojového pokřiku. Také on žádá voliče, aby ho podpořili, a tak přispěli k obnovení zašlé slávy a návratu ztraceného zlatého věku.
Aby získal jejich přízeň, opakuje mírnější verzi útoku na marocké přistěhovalce, které loni ocejchoval jako spodinu a byl za to odsouzen pro podněcování rasové nenávisti.
„Znovu zdůrazňuji, ne všichni Maročané jsou spodina…, nicméně je tu příliš mnoho marocké spodiny, zvláště mladých lidí, která způsobuje, že naše ulice nejsou bezpečné“, prohlašuje na turné.„Jestliže, chcete, aby Holandsko patřilo Holanďanům, jestliže chcete, aby bylo vaším domovem, jestliže si chcete zachovat národní identitu, můžete volit jenom jednu stranu, PVV.“
Až donedávna Strana pro svobodu měla v průzkumech menší náskok, oscilující kolem dvou procent, před konzervativní Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD). Pak ale její vůdce a současný ministerský předseda Mark Rutte si vzal v nejčtenějších novinách inzerát, v němž dal národu na vědomí, že je také proti imigraci, a že také hájí stanovisko, aby nepřizpůsobiví cizinci sbalili kufry. Sdílím s vámi všemi stejný postoj k cizincům: buď se musejí chovat normálně, nebo odejít!, opakuje a zdůrazňuje na volebních shromážděních po celé zemi.
Politické pytláctví se vyplácí. VVD nabírá předstih.
Poslední průzkumy potvrzují sběhnutí voličů od levicové Strany práce (PvdA), která může ve volbách být na chvostu pelotonu. Její přívrženci zhrzeně říkají, že pětiletou účastí ve vládní koalici s Ruttovými konzervativci ztratila jejich důvěru a zradila své sociálně demokratické ideály.
Dalšími významnějšími účastníky boje o moc jsou strana zelených GroenLinks, Demokrati 66, Socialistická strana (SP) a 50PLUS, jež hájí zájmy penzistů. Žádná se neprodere na špici, ale některé mohou pomáhat utvořit novou vládu, záleží ovšem na volebním skóre.
Geert Wilders podle nejčerstvějších odhadů může získat v parlamentě 28–30 míst. Jenže by potřeboval mít prostou většinu z 76 křesel, aby mohl sestavit koaliční vládu. Jediná možnost, aby se podílel na správě země, je spojit se s konzervativci VVD. O tom však nemůže ani snít. Mark Rutte se jasně a jednoznačně zapřísahá: s Geertem, nikdy!
Po volbách Holandsko zřejmě čeká patová situace, období nejistoty a politického chaosu. Budoucí koaliční vláda by mohla vzniknout se souhlasem nejméně čtyř stran. Takže v příštích měsících budou mít sdělovací prostředky i lid o zábavu postaráno. Neboť od rána do rána se bude jednat, paktovat, handlovat, spekulovat, a jedna kachna bude stíhat druhou.
Konečný výsledek se vymyká odhadu. Nelze ani vyloučit, že všechny pokusy sestavit vládu, i menšinovou, selžou a nezbyde nic jiného než vyhlásit nové volby. To není v Evropě neobvyklé. Voliči se musejí cvičit, aby se naučili jaksepatří a sluší volit.
Patnáctý březen má v historii špatnou pověst. V roce 44 před naším letopočtem spiklenci v ten den, březnových Idách dle římského kalendáře, zavraždili císaře Julia Césara. V roce 1917 abdikoval car Nikolaj a vypukla první ruská revoluce. V roce 1939 Hitlerova soldateska okupovala Československo. V roce 2011 začala občanská válka v Sýrii.
Holandské březnové Idy ničím podobným nehrozí. Holanďané nemají revoluční ani válečnickou povahu, jsou spíš měšťáci a pragmatici. Mohou ale svými hlasy a rozhodnutím nepřímo ovlivnit, jak dopadne letošní bohatá volební žeň v celé Evropě.
Z volebního kalendáře pro zbytek roku 2017:
|
Francouzské prezidentské volby (23. dubna a 7. května) Francouzské parlamentní volby (18. května) Norské parlamentní volby (11. září) Německé federální volby (24. září) Německé kancléřské volby (podzim, datum neurčeno) České parlamentní volby (říjen ) Maďarské prezidentské volby (neurčeno) |
Plus celá plejáda místních voleb, mezi jiným v Dánku, Portugalsku a Anglii. Víc jak polovina voličů v EU bude zvažovat klady a zápory dvou antagonistických modelů – liberalismu a nacionalismu – a jednomu z nich ukážou palec dolů.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
