V prvním týdnu října se dozvíme, kdo v uplynulém roce nejvíce přispěl k upevnění míru ve světě, a tak spěchám se svojí troškou do mlýna, abych se vyslovil k návrhu položit vavřínový věnec na hlavu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Chválit ho netřeba, hodnotit jeho šance rovněž ne;

postačí, když se pro srovnání stručně zmíním o několika laureátech, ověnčených touto vrcholnou, leč rozporuplnou cenou a laskavý čtenář si jistě úsudek udělá sám.

Nobelovské rozpory lze vysledovat k samému jménu a pověsti Alfreda Nobela. Tento švédský vynálezce, který nestydatě zbohatl na výrobě dynamitu a jiných třaskavin, neměl ve své době nejlepší image, jak bychom dnes řekli. Je známo, že když jeho bratr zemřel, jeden francouzský list si ho spletl s Alfredem a uveřejnil na první straně nekrolog s titulkem „Obchodník se smrtí je mrtvý.“ Pod tím napsal, že Nobel „se obohatil vynalézáním způsobů, jakými lze zabít víc lidí než kdy předtím“.

Myšlenku financovat cenu míru mu našeptala sličná přítelkyně, pražská rodačka Bertha von Sutterová (1843-1914), zuřivá odpůrkyně války a zanícená podpůrkyně mírového hnutí. Mohlo k tomu dojít dejme tomu v secesním salonu v sídle pana Nobela v Oslo při odpoledním čaji.

„Afrede, všichni ti právem blahořečí, že jsi dal tolik peněz do fondu, který ponese tvé jméno na podporu vědních oborů a literatury. Jenže co bychom si nalhávali…taky čteš noviny, abys věděl, co lží o tobě píší…“