Prezident Trump, který ho jmenoval svým poradcem pro národní bezpečnost, Flynna nepodržel, když se octnul v tísňové situaci. Pozadí aféry, jež způsobila jeho pád, maně připomíná Watergate.
Krátce před svým odchodem z Bílého domu Obama vyhlásil sankce proti Rusku a poslal pětatřicet ruských diplomatů zpět do Moskvy. Chtěl tím, když ne znemožnit, aspoň ztížit Trumpův záměr zlepšit americko-ruské vztahy.
Flynn, který v té době ještě nebyl ve vládní funkci, mluvil po telefonu s ruským velvyslancem ve Washingtonu Sergejem Kysliakovem. O pár dní později Putin oznámil, že odveta nebude a že žádného amerického diplomata nevyhostí. Flynn byl obviněn, že něco musel Rusům slíbit. Nejspíše zmírnění či úplné zrušení sankcí.
A skandál byl na světě. Americké sdělovací prostředky (šest korporací jich vlastní 90 %) spustily proti Flynnovi obrovskou kampaň, živenou úniky informací z tajných služeb a prohlášeními anti-trumpovských politiků v čele s McCainem.
Tenorem obvinění byla a zůstává insinuace, že nejen Flynn, ale další dnešní vládní činitelé, a proč ne i Trump, měli a mají s Kremlem incestní styky. Někteří dokonce i s ruskými špióny.
Pod tlakem Flynn nabídl prezidentovi, kterému sloužil jen tři týdny, svoji demisi. A Trump ji přijal.
Potud stručný nástin událostí, jež vedly ke vzniku aféry generála Flynna. Její skutečný záměr je zahalen do falešných zpráv a zavádějících stop a výkladů. Je to, jako když sépie vypouští černidlo.
Položme si několik do očí bijících otázek.
Proč první obětí tažení proti Trumpovi je právě generál Flynn?
Protože chtěl, aby sbor náčelníků vojenských štábů a všechny špionážní služby podléhaly prezidentskému dohledu. A protože chtěl jednáním a narovnáním vztahů s Kremlem odvrátit připravovanou válku s Ruskem; jako voják ví, k čemu by vedla.
Ani jedno, ani druhé nemůže „Deep state“ za žádnou cenu připustit. Označení „Deep state“ se vymyká přesné definici. Lze však říci, že jádro amerického státu ve státě tvoří lidé z centrálního vedení a klíčových odborů Ústřední výzvědné agentury (CIA), Asociace pro národní bezpečnost (NSA), Vojenské výzvědné služby (DIA) a dvou odborů Ministerstva zahraničí – spravedlnosti a vnitřní bezpečnosti. Volně přidruženi jsou politici v žoldu vojensko-bezpečnostního komplexu.
Proč Flynn a Kysliakov byli tak neopatrní? Nejsou novici, znají pravidla a léčky diplomacie. Jak mohli dva profíci mluvit na nezabezpečeném telefonu o choulostivých věcech? Ostatně dojednali opravdu nějaký kuhandl?
„Víme zcela bezpečně,“ prohlásil na počátku aféry Devin Nunes, předseda kongresového výboru pro výzvědné služby,“ že generál Flynn nepřestoupil zákon, když hovořil s ruským velvyslancem. Ve skutečnosti dělal svou práci. Kdo opravdu porušil zákon, je ten, kdo pořídil záznam, rozkryl jej a pustil na veřejnost.“
Během své volební kampaně v roce 2012 Obama nabídl gentlemanskou dohodu odcházejícímu ruskému prezidentu Medveděvovi. Kamera a mikrofon ho zachytily, jak ho žádá, aby Kreml měl trpělivost až do jeho znovuzvolení, protože pak bude v silnějším postavení a bude moci snáze uskutečnit „reset“ vzájemných vztahů. Proč Trump svého poradce nezaštítil? Stačilo říct: „Dal jsem mu to za úkol. Obama přece udělal stejnou věc.“ A mohl připojit ve svém nenapodobitelném stylu, že v obou případech to byl OBROVSKÝ úspěch, USA! USA! USA!
Místo toho prohlásil, že Flynnovi nemůže už důvěřovat, protože dal „neúplné“ informace o svých stycích s ruským velvyslancem jeho zástupci Pencovi, který je opakoval a utrpěl ostudu. Taková situace není bezprecedentní. Obvykle se vyřeší tím, že viník se veřejně omluví a ublížený velkoryse jeho omluvu přijme. Trump mohl jejich smíření požehnat: „O.K. guys, podejte si ruce.“
Proč to neudělal? Drží ho neokonzervativci, Pentagon, špioni a vojensko-bezpečnostní komplex „by the balls“, za koule? Dal mu Pence nůž na krk: buď on, nebo já? Trump si svého zástupce nezvolil, vybrali mu ho koryfejové republikánské strany, kteří chtěli mít v Bílém domě svého muže. Na jeho doporučení se v pondělí stal nástupcem Flynna sloužící generál McMaster, který se doposud zabýval studiem metod a prostředků, jak čelit ruské rozpínavosti.
Lhostejno zda Trump jednal pod hrozbou nebo ustoupil; propustit spolehlivého a věrného poradce, bylo snad nehorší rozhodnutí, které zatím udělal. Jeho nepřátelé objevili slabinu. A dostali do rukou klacek: vydávají Trumpovo selhání za nepřímý důkaz, že se zapletl s Putinem, který na něho má „kompromat, a že celý jeho kabinet byl v přímém či utajeném spojení s Kremlem od prvního dne.
Smečka je vypuštěna. Hon na Steve Bannona, Trampova mentora a jeho hlavního politického stratéga, je v plném žáru. Troubí se halali na McFarlanda, zástupce Flynna, a poradkyni a zároveň mluvčí prezidenta Kellyane Conwayovou. Je s podivem, co vše lze na člověka najít, když se chce. Jak snadné je udělat z komára velblouda, když máte pod palcem televizi, rádio i tisk!
Trump není bezmocný. Prezident může dát padáka každému, kdo v nevolené funkci pracuje pro stát, ať již ve výzvědných službách, v administrativě, nebo v armádě. Může přivolat sex skandál řadě předních politiků obou stan. Jejich jména jsou v paměti zabaveného laptopu někdejšího člena kongresu Antonyho Weinera. Stačilo by dát příkaz FBI – zahajte vyšetřování pro podezření z porušení mravnostních zákonů a zneužívání veřejných finančních prostředků.
To ale znamená kopnout do vosího hnízda. I malá čistka ve výzvědné službě, armádě a politické elitě představuje obrovské riziko. Za daného poměru sil a politické protikladnosti by se rozštěpení národa ještě víc vyhrotilo, a to by ve svých důsledcích mohlo vést k občanským nepokojům a případně i ozbrojeným střetům.
Co se stane, když nic neudělá? „Deep state“ zvítězí. Trump se proti němu postavil, aniž si uvědomil, že je mocnější nežli pouhý prezident USA. Bude nyní muset zacouvat v zahraniční politice, zejména ve vztahu k Rusku (už se dal slyšet, že Krym musí být vrácen) a k Sýrii. Dostal na vybranou, aby konal, jak se mu nařídí, anebo bude obětí ještě většího honu než na Flynna.
Politický analytik a komentátor, který zveřejňuje pod pseudonymem The Saker, napsal: „Stále nevíme, jakým bude Trump prezidentem, ale obávám se, že víme, jakým prezidentem nebude: Nevyčistí washingtonské bahno, neuková historické partnerství s Ruskem, nepošle neokony do podsklepí, odkud se před dvaceti čtyřmi roky vyhrabali.“
Bývalého liberálního kongresmana a loňského prezidentského kandidáta Dennise Kuciniche rozhodně nelze podezřívat z náklonnosti k Trumpovi, byť skryté. Nicméně v rozhovoru se CNN řekl minulý pátek na kameru, že i Američané, kteří nenávidí prezidenta, by ho měli bránit, dokud je čas. Útoky proti němu nejsou v jádru ničím jiným než spiknutím kamarily příslušníků špionážních, vojenských a bezpečnostních služeb plus ultrapravicových politiků a „presstitutek.“ Jeho cílem je jednak zvrátit výsledky prezidentských voleb, jednak – a to především – zmařit zlepšení vztahů mezi USA a Ruskem, aby se snáze rozdmychávala válečná psychóza, zvyšovaly zbrojní výdaje a obchodníci se smrtí bohatli.
„Za vším hledejte zlato,“ zdůraznil a uzavřel výzvou: „Ameriko, probuď se!“
Watergate skončil sestupem Nixona.
Skončí Flynngate vzestupem Penna?
(autor je český publicita žijící střídavě v Ženevě a Bostonu, USA)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
