Otevřít vstupní bránu výstaviště, jímž obvykle během moto show projde tři čtvrtě milionu lidí a které je utěsněné jako kobka, že když tam někdo kýchne, je z toho epidemie, nebo neotevřít a zaplatit zatnutou sekeru ve výši několika milionů švýcarských franků. Co je přednější? Zdraví nebo prachy? Sledujte televizi, tam vám to jistě poví.

Čekali jsme, že se ta bestie k nám dostane i přes Alpy a že znásilní švýcarskou neutralitu. Věděli jsme, že v Miláně je početná čínská komunita, která pracuje pro čínské podniky, nebo jako levná síla pro milánské módní výrobce, nebo se jinak živí na vlastní pěst. Bylo jasné, že tihle lidé se na omezení letů mezi Itálií a Čínou vykašlou, stejně přišlo pozdě, a že spojení s otčinou budu udržovat a taky udržují. Milano bylo předurčené epicentrum par excellence. Co se muselo stát, stalo se.

Tak mi, prosím vás, někdo vysvětlete, co se děje v černé Africe, když tam jsou celé kolonie Číňanů, kteří mohou pořád létat domů a zase zpátky jako by se nechumelilo, a není tam dodnes hlášený ani jeden případ onemocnění koronavirem?

U nás se o tom moc neví, ale noví kolonizátoři černého kontinentu jsou žlutí a mluví mandarínštinou.

Na okraji Nairobi v Keně je malá tabulka s nápisem „Pekingská ulice“, kde rostou bytové jednotky komplexu nazvaného Velká stěna, který jakoby z oka vypadl dvouřadě čínských paneláků.