Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki bylo jasné, že válka v Tichomoří je u konce, a že spolu s ní končí také pětatřicetiletá japonská okupace Koreje. Když se 15. srpna 1945 Japonsko vzdalo spojeneckým vojskům, Sovětská armáda již překročila řeku Jalu a usilovným pochodem mířila na jih. Nic by jí nezabránilo, aby obsadila celý korejský poloostrov, protože americké jednotky se nemohly přesunout z pacifického bojiště dostatečně rychle. Stratégové v Pentagonu horečně uvažovali o způsobu, jak zastavit sovětský postup.  Plukovník Dean Rusk, pozdější ministr zahraničí, měl spásný nápad: rozdělit zemi na dvě sféry vlivu a jako dělící čáru určit 38. rovnoběžku. K nemalému překvapení Washingtonu SSSR na návrh přistoupil. Američané se vylodili v Koreji teprve 8. září.

Na podzim se do své vlasti vrátil Kim Ir-sen, bývalý kapitán Rudé armády, který stál v čele korejského odboje proti japonským okupantům. Na jihu USA představily svého muže Ri Sung-mana, který nenáviděl Japonce, před nimiž uprchl do Spojených států, ale ještě více nenáviděl komunisty, které s příkladnou horlivostí potíral po celou dobu své vlády. V září 1946 byla vytvořena Prozatimní komise OSN pro Koreu, která měla dohlížet na průběh nezávislých a svobodných voleb. Na jihu se konaly v květnu 1948 a 15. srpna byla vyhlášena Korejská republika (KR) v čele s prezidentem Ri Sung-manem. Na severu, kde zpočátku panoval odpor proti volbám,  byly narychlo uskutečněny 25. srpna a 9. září byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika (KLDR) v čele s premiérem Kim-Ir-senem.

Na konci roku 1948 podle vzájemné dohody odešly z Koreje jak sovětské, tak americké okupační jednotky. Na obou stranách však zůstalo několik stovek vojenských poradců. Na severu byl zaveden tuhý diktátorský systém sovětského typu založený na skalním antiimperialismu. Na jihu vznikl kapitalistický režim, spočívající ideologicky na primitivním antikomunismu.

Skluz do bratrovražedné řeži Kim Ir-sen spřádal plány na sjednocení země vojenskou  silou od chvíle, kdy se ujal moci, ale poprvé se  o nich zmínil v  rozhovoru se Stalinem  v březnu  roku 1949.  Stalin řekl “nět”, neboť  věděl, že Korejská  lidová  armáda ( KLA) je počtem a výzbrojí mnohem slabší nežli jihokorejská. Doporučoval proto podpořit partyzánské akce na jihu, jež by přiměly  Soul k diplomatickým  jednáním, anebo  vedly ke svržení režimu.

V létě  1949 začala Moskva posílat Kim Ir-Senovi značné množství těžké výzbroje, aby mohl  zmodernizovat KLA. Šlo především o tanky, katuše, protiletadlová a  protitanková  děla, dopravní prostředky pro motorizovanou pěchotu a leteckou divizi. Nebylo to zadarmo. SSSR sice měl zbraní nadbytek, ale obyvatelstvo hladovělo.  Strádající Korejci  si museli utrhnout od úst 30.000 tun  rýže, jejich základní potraviny, a poslat Sovětům je jako splátku.