Bylo to krátce po skončení uvolnění na konci šedesátých let. V sedmdesátých letech opět nastoupila tuhá komunistická diktatura, lidé byli kvůli svému politickému přesvědčení zavíráni do vězení a vyhazováni z práce, přestaly vycházet kvalitní časopisy, jakými byly Reportér a Student, lidé nesměli poslouchat hudbu a číst knihy, které se jim líbily, známý je brutální zákrok komunistické policie proti návštěvníkům koncertu skupiny Plastic People of The Universe v březnu 1974 v Rudolfově u Českých Budějovic.

A o této smutné a hnusné době pojednávala dvoudenní mezinárodní vědecká konference v budově Státního okresního archivu v Českých Budějovicích v minulém týdnu, kterou pořádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). „Cílem je vybrat určité časové období a ukázat jej ze všech stránek. Čili věnujeme se ekonomice, hospodářství, politické situaci, ideologii, nebo politickým represím,“ objasnil pro ČTK jeden z organizátorů historik Libor Svoboda. Účastníci se mohli dozvědět zajímavosti například z ledního hokeje a osudu dvou vynikajících českých hokejistů - Václavu Nedomanskému a Richardu Fardovi, kteří emigrovali na Západ od Aleny Svepešové nebo o tom, jak se v Mělníku v Galerii Ve Věži pokoušeli v době rané normalizace zachovat alespoň nějakou nezávislou kulturu od Nikoly Michňové. Miroslaw Szumilo z polského Institutu národní paměti (obdoba našeho ÚSTR) hovořil o polsko-československých vztazích v letech 1972 – 1977. Celkově se však jednalo o tristní časy. „Bylo to trapné, upatlané a umaštěné období. K moci se dostal průměr a spíše až podprůměr a ten úpadek je vidět ve všech sférách,“ popsal ji přesně historik Svoboda. Ano, vládla nám nevzdělaná hloupá spodina, která by se v normální společnosti nemohla uplatnit. Otřesným příkladem byl de facto skutečný šéf komunistů v tehdejším Československu naprosto nevzdělaný a omezený Vasil Biĺak, který se vyučil krejčím s poznámkou ve výučním listě „na saka nepúšťat.“