Kdysi tolik preferovaná Palackého koncepce českých a moravských dějin, která nekriticky vyzdvihovala husitství a naopak dobu pobělohorskou považovala za dobu největšího úpadku, je definitivně mrtvá. Od zmíněných historiků dostala v knize Od minulosti k dnešku – Dějiny českých zemí rozhodující zničující úder.

Z tohoto skvělého díla přímo vyzařuje spravedlivé hodnocení historie. Napsat knihu o českých a moravských dějinách není jednoduchý úkol, ale v tomto případě ho autoři zvládli na jedničku. Nabídli pravdu podloženou argumenty, které se sice mnohým nebudou líbit, ale to je tak jediné, co s tím mohou dělat.

Husitství jinak a pravdivě

Tak například po zhodnocení všech pro a proti uznali, že husitství přineslo více negativ českým zemím a uvedli hlavní důvody, zpustošení země, mezinárodní izolaci a dlouholeté bezvládí. Samozřejmě došlo také k velkému úpadku vzdělanosti, když kdysi na evropské úrovni vynikající Karlova univerzita se změnila vinou husitských bouří v pouhé provinční učiliště s jedinou artistickou (filozofickou) fakultou.

Oba historici také uvedli na pravou míru dlouhodobě šířené nepravdy, například, že husitství bylo mohutným lidovým hnutí za sociální spravedlnost. Nebylo. Jeho hlavním ideologickým základem byla touha po dokonalé křesťanské společnosti. Husité se domnívali, že jedině oni jsou těmi pravými vyznavači Ježíše Krista. O sociální spravedlnosti nelze mluvit už z toho důvodu, že samotný Tábor se postupně stal feudálním vlastníkem mnoha vesnic v okolí a už v listopadu 1420 od nich vybíral daně.