A tak museli nastoupit „Gliwice“. Tehdy v srpnu 1939 Němci zinscenovali přepadení radiostanice v tenkrát německém Gleiwitzu (nyní polské Gliwice) a obvinili z něj Poláky. A nyní pro změnu Rusové zadrželi na Krymu údajně ukrajinské záškodníky. Koneckonců s tím mají zkušenosti, protože v listopadu 1939 začalo dělostřelectvo Rudé armády ostřelovat vlastní pozice, což se stalo záminkou k tzv. Zimní válce a ruskému útoku na Finsko.

Nejpravděpodobnější však je typická putinovská taktika odvedení pozornosti od skutečných problémů k těm uměle vyvolaným, varování před domnělým nepřítelem a případné zdůvodnění agrese proti sousedovi. Není ovšem v zájmu Ukrajinců podnikat takové akce. Navíc jsou ruské stížnosti směšné, protože z hlediska mezinárodního práva je Krym stále součástí Ukrajiny. Pravdou také je že teroristy vysílá na území Ukrajiny Rusko.

Situace na Krymu není ideální a tamní obyvatelé čekali od připojení k Rusku více. Ostatně v krizi je celé Rusko, jeho ekonomika upadá už druhý rok po sobě a například v lednu prodej aut meziročně klesl o 17%. Obyvatelé Krymu si stěžují, že z platů se dají tak akorát koupit potraviny, na oblečení peníze nezbývají, a vyjít s důchody, které v průměru činí tři tisíce korun měsíčně při cenách srovnatelnými s našimi, zkrátka nelze. Stížnosti Rusů na nízké platy učitelů (cca 5000 Kč měsíčně) nebo mizerné penze premiér Dmitrij Medveděv odbývá jednoduše, peníze nemáme, musíte vydržet.

Ukazuje se, že Putin nepřevedl žádný zázrak, akorát v jeho éře strmě stoupla cena ropy a on mohl více utrácet. Nyní však, když se její cena potácí kolem padesáti dolarů za barel, zázrak skončil a zjišťuje se, že král je nahý. Rusko je v podstatě rozvojovou zemí závislou na vývozu surovin.