Přiznám se, nebyl jsem žádným beránkem. Hrával jsem v obraně, někdy i dost tvrdě, a někteří kamarádi mně z legrace říkali, že jakmile vejde na hřiště, tak se jindy mírný Honza mění v bojového býka. I rozhodčím jsem nadával, a tak byl právem vylučován. Nicméně zápas končí hvizdem sudího a po zápase jsme si se soupeři podali ruce a normálně spolu dál kamarádili a třeba i zašli na pivo. Také sportovci, kteří mají v sobě ducha fair play, neuráží poraženého. To dělají jenom ubožáci. Koneckonců bez poraženého by nebylo vítěze.

Také nemám rád, když ten kdo prohraje, hledá chyby v rozhodčích, terénu (ten je přitom pro obě mužstva stejný) atd. Poražený by měl hledat především chyby sám u sebe, a nikoliv u druhých. To je nejhorší co může dělat, protože pak nemá šanci na zlepšení.