Nicméně mezi dvěma masovými vrahy Josefem Stalinem a Adolfem Hitlerem to tehdy zaskřípalo. Ona neblaze proslulá sovětsko-německá smlouva o neútočení totiž přiřkla bolševickému Rusku pouze Besarábii, nikoliv severní Bukovinu, která nikdy předtím Rusku nepatřila. Je ovšem pravdou, že ani Besarábie nebyla tradičním ruským územím, ale byla k carské říši připojena až v roce 1812. Po skončení I. světové války se pak stala součástí velkého Rumunska.
Královský režim v Bukurešti se ovšem nyní ocitl v těžké situaci a požádal o pomoc Německo. To však logicky, vzhledem ke kamarádství se Stalinovým Ruskem, nereagovalo. Hitler sice byl rozzlobený na Moskvu kvůli drzému porušení smlouvy s ním, ale válku s ruským medvědem ještě tehdy nechtěl. Nicméně nacistického vůdce to nemělo překvapit, protože pro Kreml byly běžně mezistátní smlouvy cárem papíru. Porušil Rižský mír (1921) a smlouvu o neútočení s Polskem (1932) a také smlouvu o neútočení s Finskem (1934). Ale od bývalého bankovního lupiče Stalina, který se později dal ke komunistům a v rudých barvách loupil ve velkém, by to nemělo překvapit.
Na dobytém území začaly typické komunistické represe
A tak SSSR okupoval východní části Rumunska, které rozdělil mezi Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku a Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. Na dobytém území začaly typické komunistické represe, masové zatýkání nepohodlných lidí, deportace a vraždění. Brzy také z obchodů zmizely i ty základní potřeby. Nicméně tamní obyvatelstvo mohl varovat již fakt, který popisují Dějiny Ruska 20. století, díl II., editované Andrejem Zubovem, že důstojníci Rudé armády vtrhli do obchodů a skupovali sirky, sůl, boty, šaty a další. Na udivené otázky místních lidí, proč to dělají, odpovídali, že u nich v Rusku se to těžko shání.
Nicméně později Německo vyslalo do Rumunska své vojenské jednotky na obranu tamních ropných polí, které Sovětský svaz ze severní Bukoviny přímo ohrožoval. Nelze se ovšem divit, že po zkušenostech s rudým východním násilníkem se Rumunsko stalo spojencem Německa.
Přitom ještě na podzim roku 1938 za mnichovské krize stála Bukurešť na straně Československa a na rozdíl od Jugoslávie hodlala dodržet spojenecké závazky vyplývající z Malé dohody a mobilizovala svoji armáda proti Maďarsku, proti kterému byla tato smlouva mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem namířena, a jež vzneslo územní nároky vůči nám.
V současné době je v Moldavsku u moci proevropská vláda. Tamní parlament odhlasoval zákon, podle něhož je úředním jazykem v zemi rumunština, nikoliv moldavština, a mnozí Moldavané mají zároveň rumunské občanství.
Psáno pro blog idnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
