Nicméně mezi dvěma masovými vrahy Josefem Stalinem a Adolfem Hitlerem to tehdy zaskřípalo. Ona neblaze proslulá sovětsko-německá smlouva o neútočení totiž přiřkla bolševickému Rusku pouze Besarábii, nikoliv severní Bukovinu, která nikdy předtím Rusku nepatřila. Je ovšem pravdou, že ani Besarábie nebyla tradičním ruským územím, ale byla k carské říši připojena až v roce 1812. Po skončení I. světové války se pak stala součástí velkého Rumunska.

Královský režim v Bukurešti se ovšem nyní ocitl v těžké situaci a požádal o pomoc Německo. To však logicky, vzhledem ke kamarádství se Stalinovým Ruskem, nereagovalo. Hitler sice byl rozzlobený na Moskvu kvůli drzému porušení smlouvy s ním, ale válku s ruským medvědem ještě tehdy nechtěl. Nicméně nacistického vůdce to nemělo překvapit, protože pro Kreml byly běžně mezistátní smlouvy cárem papíru. Porušil Rižský mír (1921) a smlouvu o neútočení s Polskem (1932) a také smlouvu o neútočení s Finskem (1934). Ale od bývalého bankovního lupiče Stalina, který se později dal ke komunistům a v rudých barvách loupil ve velkém, by to nemělo překvapit.

Na dobytém území začaly typické komunistické represe

A tak SSSR okupoval východní části Rumunska, které rozdělil mezi Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku a Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. Na dobytém území začaly typické komunistické represe, masové zatýkání nepohodlných lidí, deportace a vraždění. Brzy také z obchodů zmizely i ty základní potřeby. Nicméně tamní obyvatelstvo mohl varovat již fakt, který popisují Dějiny Ruska 20. století, díl II., editované Andrejem Zubovem, že důstojníci Rudé armády vtrhli do obchodů a skupovali sirky, sůl, boty, šaty a další. Na udivené otázky místních lidí, proč to dělají, odpovídali, že u nich v Rusku se to těžko shání.