Ať už bude ministrem zahraničí Filip Turek, Jan Zahradil, Karel Beran nebo některý jiný nominant jedné ze stran budoucí vládní koalice, je zde šance hraničící s jistotou, že skončí období pokryteckého moralizujícího aktivismu popírajícího základní smysl diplomacie a do čela Černínského paláce usedne osoba, která arogantní amatérismus nahradí pragmatickým otevřeným přístupem s puncem profesionality. Česká republika si zaslouží, aby po čtyřech letech její šéf diplomacie opět prosazoval české národní zájmy, ať už politické či ekonomické, aby vztahy s jinými zeměmi budoval a ne je rozbíjel, aby cizím partnerům naslouchal a ne je poučoval. Ministerstvo zahraničí si zaslouží šéfa, který se nebude bát prosazovat na vládě a na ministerstvu financí zájmy svého resortu. Ministra, který nebude upřednostňovat názor neziskovek či cizích agentů před názorem svých vlastních diplomatů. Ministra, který dokáže ocenit zkušené doyeny našeho diplomatického sboru.

Čím více liberální média útočí na potenciální kandidáty na ministra zahraničí, tím více je evidentní, že budoucí ministr nebude jen figurkou starající se primárně o svůj vztah s vybranými novináři či o každý jednotlivý příspěvek na sociálních sítích. Že to budoucí ministr zahraničí nebude mít jednoduché, je jasné už teď. Kdyby byl dnes Jan Lipavský kandidátem na ministra třeba za Motoristy (proboha, to není doporučení), po podobné mediální masáži by kapituloval tak po týdnu. Vybraná média by ho nejprve stáhla z kůže a pak rozporcovala. Pomyslným bičem by byl nízký věk, nedostatek zkušeností se zahraniční politikou (jeden ze šesti místopředsedů zahraničního výboru Sněmovny by byla nedostačující kvalifikace), nulové manažerské zkušenosti (manažer v IT firmě, kde ale nikoho neřídil) a v závěru samozřejmě jeho nedostatečné vzdělání korunované bakalářskou prací opravdu mizerné úrovně. Protože ale kopal za relativně „správný tým“ (aby pak přestoupil do ještě správnějšího), vysloužil si od svých fandů titul nejlepšího ministra všech dob. Je nad slunce jasné, že ti stejní by rádi torpédovali každé jméno na šéfa Černínského paláce, který nebude aspoň 90% kopií Lipavského. Je ale zároveň evidentní, že pokud chceme mít fungující zahraniční službu naší země, podporující naší proexportní ekonomiku, efektivně hájící zájmy našich občanů v zahraničí, musí být ministrem zahraničí člověk, který je přesným opakem  Jana Lipavského.

Anketa

Zasloužila si Aňa Geislerová státní vyznamenání?

Ano

3%

Ne

95%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 6452 lidí

Skutečně profesionálně vedená zahraniční politika přitom bude v příštích letech v doslova životním zájmu České republiky. S prozatím rostoucím geopolitickým napětím a zhoršenou bezpečnostní situací ve světě, s vypovězenými základními smlouvami o jaderných zbraních i konvenčních silách, se zvýšenou pravděpodobností obchodních válek a neschopností WTO bránit volný pohyb zboží vůči vydíracímu protekcionismu, s politickou nestabilitou v celé řadě evropských zemí i s Evropskou komisí mnohdy nereflektující nejnovější globální výzvy i skutečné potřeby občanů EU, musí Česko realizovat chytrou diplomacii. Prosazovat naše zájmy. V prvé řadě naše zájmy. Na Východě i na Západě. Ve všech koutech světa. Pravidlem je, že žádná země nemá přátele, ale pouze zájmy, které prosazuje. „Žádný stát, hodný toho jména, nemá přátele. Přátele mají lidé, státy nikdy“, konstatoval Charles de Gaulle a stejnou myšlenku pak zpopularizoval Henry Kissinger. Musíme být schopní komunikovat s globálními hráči i intenzivně spolupracovat s našimi nejbližšími sousedy, bez ohledu na momentální názorové rozdíly. To je ta pravá výzva, ležící před novým ministrem zahraničí.

Česká diplomacie musí přestat být aktivistická. Musí přestat vnucovat druhým, jak mají žít. Musí respektovat všechna geopolitická centra. A musí to být diplomacie ekonomická. Nejen slovy, ale přínosy. Přínosy v prvé řadě. Zastupitelské úřady musí otevírat dveře firmám, intenzivně podporovat obchod a investice tak, jak to velmi asertivně dělají Francouzi, Němci či Japonci, ale i třeba menší Rakušané či Dánové. Naše prosperita bude dána dlouhodobými úspěchy na zahraničních trzích. Postupem schopností nabízet, kompletovat a dodávat  investiční celky. Integrovat práci projektantů v řadě odborností, inženýrů a techniků řady kooperujících firem i montérů. Kdysi jsme to uměli. Proč ne zase?

Evropa nemá ani nevyčerpatelná ložiska potřebných surovin, ani ropná či plynová pole. EU má prozatím sebevražednou průmyslovou politiku, která do deprese už uvrhla i kdysi silný německý průmysl. My ale máme to, co nikdo jiný nemá. Stále ještě. Máme rozsáhlé vědeckovýzkumné a  technologické zázemí i potřebnou  průmyslovou kapacitu, mnohdy využívanou jen minimálně nebo prací ve mzdě. Máme dostatečné rezervy elektřiny a robustní síť. Máme funkční telekomunikace. Jsme rozvodím tří evropských řek. Znalosti, voda a energie budou možná v následujících desetiletích naše zlato.

Autor je bývalý náměstek ministra zahraničí a velvyslanec.

Psali jsme:

„Turkova kauza v USA nezajímá.“ „Lipavský mimo.“ Zvrat ve vztazích s Amerikou

Ministr Rakušan: Pakt Babiš-Okamura-Turek přinese prolomení všech tabu

Ani tolik, kolik dostal ve volbách. Petice proti Turkovi a Macinkovi

Filip Turek chtěl tiše projít, ale narazil na nečekané hosty