Byl jedním z vynikajících právníků své doby a snad vůbec nejlepším čs. znalcem mezinárodního práva. I proto se Emil Hácha stal prezidentem Nejvyššího správního soudu. Když mu na jaře roku 1938 zemřela manželka, chtěl odejít do penze, osud však rozhodl jinak. Nastaly Mnichov 1938, odtržení pohraničí a abdikace prezidenta Edvarda Beneše. Hledal se nástupce, který by byl přijatelný pro Slováky a námitky nesměli mít ani Němci. Uvažovalo se o historiku Josefu Šustovi, horkým kandidátem byl diplomat a člen agrární strany František Chvalkovský, vadilo však, že byl evangelíkem. To byla pro katolické Slováky nepřekonatelná překážka.
V příloze Lidových novin Orientace je na téma osobnosti Emila Háchy zajímavá diskuse mezi historiky. Zdeněk Hazdra z ÚSTRu naznačil, že kandidátem na prezidenta měl být i Karel VI. Schwarzenberg, otec současného předsedy TOP 09. To by ovšem nebylo možné bez změny Ústavy čs. republiky z roku 1920, protože ta podmiňovala zvolení hlavou státu minimálním věkem 35 let a knížeti Schwarzenbergovi z orlické větve bylo tehdy o osm let mladší. Dále by jako jeden ze signatářů provolání české šlechty k prezidentu Benešovi proti odtržení Sudet od českých zemí jistě vadil hitlerovskému Německu.
Zvolen byl tedy právník Hácha, podle historika Jaroslava Šebka, člověk, který se jako nejvyšší představitel tzv. druhé republiky nijak neprovinil proti demokratickým zásadám a neměl nic společného s tehdy již obecně bujícím antisemitismem.
Jeho působení za protektorátu lze shrnout do jedné věty. Nešťastník, který chtěl zachránit, co se dá, ale způsoby často problematickými. Výstižný je i titulek z již zmíněné diskuse LN Postava z antické tragédie. Protektorátní prezident Hácha v červnu 1942 odsoudil atentát na Heydricha, čs. zahraniční vládu v Londýně a prezidenta Beneše, i když tím chtěl pouze zmírnit brutální nacistické represe, na druhé straně ovšem dosáhl propuštění většiny vysokoškolských studentů zatčených po událostech 28. října 1939 a vězněných v nacistických koncentračních táborech. Pravdou také, je, že byl v té době těžce nemocný arteriosklerózou a podle verdiktu poválečného Národního soudu nebyl schopen minimálně od roku 1943 kontrolovat své jednání. Když bychom měli být poctiví, tak by ovšem pro kolaboraci museli stanout před soudy i mnozí komunisté, kteří až do června 1941, kdy Německo zaútočilo na bolševické Rusko, nacistické agresory podporovali, Viz autor článku z ilegálního Rudého práva, který ostře útočil na Churchillovu Velkou Británii za to, že zabíjí dělníky v německých uniformách!
Háchovo zatčení a uvěznění ve vyšetřovací cele v Praze na Pankráci v květnu 1945 okomentoval Edvard Beneš slovy: „To se nemělo stát, měli ho nechat být.“
Jako člověk, který tomuto problému vůbec nerozumí, se projevil Miloš Zeman. Rád mluví ke všemu a někdy jsou to pořádné trapasy. Jeho výrok, že Hácha byl českým Quislingem, by mohl kandidovat na hloupost roku. Zatímco Nor Vidkun Quisling byl obdivovatel nacismu a vědomý kolaborant, Hácha nikoliv. Zeman také „zaperlil“ v souvislosti s umístěním pamětní desky na Háchově rodném domě v Trhových Svinech. Je na ní psáno zhruba v duchu, že se tam narodil Emil Hácha, který stál v čele státu v těžkých dobách. Tehdy, ještě v době před svým premiérováním, prohlásil, že za jeho vlády by se nic takového stát nemohlo.
Za prvé, o umístění desky rozhodlo demokraticky zvolené tamní městské zastupitelstvo na přání místních lidí, kteří si Emila Háchu pamatovali jako slušného člověka (a tím on na rozdíl od Miloše Zemana byl), za druhé, vláda nemá do toho co mluvit, a pokud to Zeman nevěděl, je hloupý. Pokud ale věděl a přesto mluvil, jak mluvil, je obyčejným demagogem a vědomým lhářem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
