Byl jedním z vynikajících právníků své doby a snad vůbec nejlepším čs. znalcem mezinárodního práva. I proto se Emil Hácha stal prezidentem Nejvyššího správního soudu. Když mu na jaře roku 1938 zemřela manželka, chtěl odejít do penze, osud však rozhodl jinak. Nastaly Mnichov 1938, odtržení pohraničí a abdikace prezidenta Edvarda Beneše. Hledal se nástupce, který by byl přijatelný pro Slováky a námitky nesměli mít ani Němci. Uvažovalo se o historiku Josefu Šustovi, horkým kandidátem byl diplomat a člen agrární strany František Chvalkovský, vadilo však, že byl evangelíkem. To byla pro katolické Slováky nepřekonatelná překážka.

V příloze Lidových novin Orientace je na téma osobnosti Emila Háchy zajímavá diskuse mezi historiky. Zdeněk Hazdra z ÚSTRu naznačil, že kandidátem na prezidenta měl být i Karel VI. Schwarzenberg, otec současného předsedy TOP 09. To by ovšem nebylo možné bez změny Ústavy čs. republiky z roku 1920, protože ta podmiňovala zvolení hlavou státu minimálním věkem 35 let a knížeti Schwarzenbergovi z orlické větve bylo tehdy o osm let mladší. Dále by jako jeden ze signatářů provolání české šlechty k prezidentu Benešovi proti odtržení Sudet od českých zemí jistě vadil hitlerovskému Německu.

Zvolen byl tedy právník Hácha, podle historika Jaroslava Šebka, člověk, který se jako nejvyšší představitel tzv. druhé republiky nijak neprovinil proti demokratickým zásadám a neměl nic společného s tehdy již obecně bujícím antisemitismem.