Slova kněžny Antonie Schwarzenbergové, matky současného knížete Karla Schwarzenberga, by se měly testat zlatým písmem a měl by je číst každý obhájce Ruska. Zveřejnila je ve své knize Cesta s podtitulem Paměti české aristokratky hraběnka Cecilia Sternbergová. Zážitky paní kněžny jsou výstižné, ovšem, kdo zná ruskou realitu, ten se jim nediví. Po skončení II. světové války si zvolil za své sídlo zámek Orlík nějaký generál Rudé armády, kterého doporovázela zřejmě milenka. A ta si vzala do hlavy že naučí Antonii Schwarzenbergovou, jak se má chovat správná kněžna. Dotyčná ruská metresa jí peskovala například za chování k zámeckému personálu. Ne, že by ji vadilo špatné zacházení. Naopak, prý na ně byla moc mírná, a v podstatě se jí nelíbilo, že šlechtična své sloužící nebičuje a jinak fyzicky netrestá.

To by nás ovšem nemělo překvapit. Karel Havlíček Borovský vzpomínal v polovině 19. století na to, že služebnictvo je v Rusku běžně trestáno bitím, Jak je vidět, ani o zhruba o sto let později se nic nezměnilo. Koneckonců v Rudé armádě bylo zvykem, že velitelé mlátili své podřízené. Vynikal v tom třeba velitel IV. ukrajinského frontu maršál Andrej Jeremenko. Pamětníci také vzpomínají, jak v éře socialismu se v Rusku běžně stávalo, že rychle jedoucí auta komunistických papalášů srazila dítě. To zemřelo, ovšem viníkům se nic nestalo, naopak milice často trestala rodiče, kteří to šli hlásit. Vrchnost směla zkrátka vše a poddaní museli být zticha. A tak to bohužel v Rusku funguje i nyní.