Tato kniha vyvrací některá sice již překonaná, ale o to více hlavně komunisty a jejich stoupenci omílaná klišé o údajné zaostalosti carského Ruska. Pravdou je, že tato země výrazně hospodářsky rostla a to zvláště v tzv. éře dumské, tedy po roce 1905. Velkou zásluhou na tom měl premiér Pjotr Arkaďjevič Stolypin, který prosazoval potřebné společenské a ekonomické reformy. Ten třeba umožnil rolníkům kupovat pozemky, což do té doby nebylo možné. Tím se výrazně zvýšila výkonnost zemědělství. Do té doby totiž v Rusku platilo, že půda patřil venkovskému společenství – občině, které ji přidělovalo jednotlivým členům. Nesmyslné je také často používané tvrzení, že Rusko se z feudálního stalo ihned socialistickým státem a přeskočilo tak kapitalismus. Nevolnictví a robota však byly v Rusku zrušeny za cara Alexandra II. v roce 1861a od té doby bylo Rusko klasickou kapitalistickou zemí.

Několik příkladů pro srovnání, v předrevolučním Rusku se stavělo zhruba pět tisíc kilometrů železnic ročně, později za socialismu zhruba dva tisíce kilometrů za rok. Dělníkův plat v roce 1913 byl reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se dalo z platů koupit.  Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl a kupující na něj stáli hodinové fronty. Samozřejmě ani carské Rusko nebylo dokonalé a při hladomoru v letech 1891 – 92 zemřelo na 375 tisíc lidí. Jenomže za komunistů se počet hladových obětí počítal na miliony.

Hrůzné zločiny komunistů

Přesvědčivě jsou také doloženy zločiny rudé sebranky, a jejíž zločiny byly s nacistickými srovnatelné. Ruští bolševici vedeni zločincem Leninem dokonce neváhali nasadit i bojové plyny proti vlastním civilistům. V květnu 1921 vypuklo v Tambovské gubernii rolnické povstání proti rudým a mnozí vesničané i s rodinami se před jejich terorem ukrývali v lesích. Rudé armádě, která byla proti odbojným rolníkům nasazena, velel pozdější maršál a oběť Stalinových čistek Michail Tuchačevskij. A ten právě podepsal rozkaz, který nařizoval použití otravných dusivých plynů proti ukrývajícím se lidem, které by zlikvidovaly vše živé. A jen u vsi Pachotnyj Ugol bylo plynem otráveno na sedm tisíc lidí včetně žen a dětí.

Popisováno je dále masové vyvražďování kozáctva a další obludné komunistické zločiny. Autoři přesvědčivě dokazují, že hladomor v letech 1932 – 33, při kterém zemřelo hlady až deset milionů lidí, byl cíleně vyvolán Stalinem a jeho zločineckou bandou.