Jiří Bělohlav má přitom Rusko podle vlastních slov docela rád, v osmdesátých letech minulého století dokonce jako stavbyvedoucí řídil v Moskvě stavbu stanice metra Pražskaja. V rozhovoru však naznačil, že k tomu, aby stavební firma mohla v Rusku bez problému působit, potřebuje krytí od tzv. speciálních lidí.
On to sice takhle otevřeně neřekl, ale dá se říci, že to jsou ti, co berou výpalné, které podle znalců ruských poměrů činí zhruba dvacet procent z cen zakázek. Známí v místní firmě Metrostroj a na moskevském magistrátě mu příliš nepomohli, spíše ho přesvědčili, aby se Metrostav raději Rusku vyhnul. Navíc v Rusku se běžně staví bez dopředu stanovených cenových kalkulací a pak je to o tom, co si stavitel na stavebníkovi „vyboxuje“. Jak ředitel Bělohlav dodal, jsou to takové divoké asijské poměry, kterým je lepší se raději vyhnout.
Ruské podnikatelské prostředí má obecně k liberálnímu trhu hodně daleko, protože prakticky jakýkoliv podnikatelský záměr musejí schválit místní vládcové nebo ministři ústřední vlády v Moskvě. A ti vzhledem ke svým přepychovým vilám, jachtám, švýcarským kontům atd., na které by ze svých oficiálních platů nedosáhli, to také nedělají zadarmo.
Když k tomu připočítáme zkorumpovanou ruskou justici, která soudí podle příkazů vrchnosti, tak je Rusko pro české firmy hodně rizikové. Zdejší soudy se s cizáky nepářou a tak místo vidiny velkého výdělku mohou zbýt jen obří dluhy. To už se některým českým firmám stalo.
V každém případě má varování šéfa jedné z našich největších společností před Ruskem svoji váhu a není rozumné ho podceňovat. On na rozdíl od těch, co z Vidlákova byli nejdále ve Zlámané Lhotě, tuto zemi zná.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
