V pravou chvíli přitáhlo 12. září 1683 k Vídni křesťanské vojsko vedené polským králem Janem III. Sobieským a vévodou polním maršálem Karlem V. Lotrinským. Bylo načase, protože obránci dva měsíce obleženého hlavního města habsburské monarchie odolávali osmanským útokům s vypětím posledních sil. Velitelem obrany metropole na Dunaji byl polní zbrojmistr a prezident dvorní vojenské rady hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg.

Velkou zásluhu na ubránění Vidně má ovšem také český šlechtic a polní maršál hrabě Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, velitel dělostřelectva obránců, který byl Starhembergovým zástupcem a v době zranění svého šéfa převzal řadu jeho velitelských pravomocí a v červenci a v srpnu dokonce zastával post vrchního velitele vojsk bránících Vídeň. Pikantní na tom je, že Zdeňkův děd Kašpar Kaplíř ze Sulevic byl v červnu 1621 popraven v Praze na Staroměstském náměstí, protože se zúčastnil stavovské vzpoury proti zákonnému českému králi Ferdinandu II. Také velel dělostřelectvu, ovšem armády českých stavů při obléhání Vídně v roce 1619 a dokonce prý několikrát trefil i císařskou rezidenci. Inu jsou to paradoxy českých dějin, vnuk hrdina bojů o záchranu Evropy, děd neúspěšný vzbouřenec. Povstalí čeští a moravští stavové dokonce uvažovali i o spojenectví s Osmanskou říší proti Habsburkům.