Moudrý Sir Winston Churchill kdysi prohlásil, že kdyby Saharu ovládli komunisté, tak se tam do roka bude dovážet písek. A bývalý venezuelský prezident Hugo Chavez a jeho nástupce Nicolas Maduro se svým socialistickými experimenty komunistického střihu dokázali, že měl pravdu. Typickým znakem pro současnou Venezuelu jsou prázdné obchody, chronický nedostatek základního zboží, na které se stojí mnohahodinové fronty, přídělový systém na základní potraviny a jedna z nejvyšších kriminalit na světě. Fronty se stojí i na toaletní papír, což připomíná rudé Československo před rokem 1989, kde také v obchodech často chyběl.

Chavez levnou ropou zásoboval například socialistickou Kubu, kterou po pádu sovětského bloku zachraňoval před „klinickou smrtí“. Někdo může namítnout, že za problémy Venezuely může současná světově nízká cena černého zlata, ale to není pravda. Potíže této země zavinili Chavez s Madurem, kteří ignorovali ekonomické zákonitosti a nařídili uměle udržovat nízké ceny vybraných produktů. Výsledek se dostavil v podobě prázdných obchodů a dlouhých front na základní potřeby, které jsou koneckonců pro socialismus typické. Jak dokazují statistiky, žádní významní světoví producenti ropy jako například Norsko, Saudská Arábie nebo Kuvajt a další nevykazují takové hospodářské problémy jako Venezuela. Naopak tyto země ekonomicky rostou.