S novelou volebního zákona přišel ministr pro lidská práva, menšiny a rovné příležitosti, Jiří Dienstbier. Navrhuje, aby na kandidátních listinách bylo zastoupeno alespoň 30 % žen, v první dvojici by pak musela být zastoupena obě pohlaví.
Svým návrhem Dienstbier kopl do vosího hnízda. Jasný systém nominací na kandidátky by zajistil více žen v politice, což logicky znamená méně mužů (v současnosti jich je 80 %). Čím tedy politici (i některé političky) svůj odpor vůči kvótám vysvětlují?
1. Kvůli kvótám se prosadí neschopné ženy.
Přes 60 % absolventů a absolventek vysokých škol tvoří právě ženy. Politické strany by měly samozřejmě o dohlédnout na to, aby se na kandidátku dostaly ty schopné, je z čeho vybírat. Navíc při pohledu na mnohé současné politiky se poklesu kvality netřeba obávat…
2. Ženy nemají o politiku zájem. Kdyby chtěly, prosadí se i bez kvót.
V největších politických stranách je žen od 30 do 50 %. Na volitelných místech kandidátek však drtivě převažují muži. Podle údajů Českého statistického úřadu kandidují ženy nejčastěji z 21. místa, zatímco muži z 1. – 5. místa. Není divu, že ve Sněmovně pak máme žen 19, 5 %.
3. Kvóty jsou urážkou žen.
A není spíše urážkou žen právě argument, že „kvůli kvótám se prosadí ty neschopné“? Jako bychom v Česku neměli dostatek šikovných a kvalifikovaných žen, jako by muži byli automaticky lepšími politiky, jako by současná politická reprezentace byla výběrem těch „nejlepších z nejlepších“.
4. V politice mají být lidé na základě svých schopností a ne pohlaví.
Svatá pravda! Kdyby to takhle opravdu fungovalo, žádné kvóty bychom nepotřebovali. Realita je však zcela jiná. O podobě kandidátních listin rozhodují často partikulární zájmy, ať už čistě ekonomické, nebo mocenské. Nominační procesy v mnohých stranách nejsou transparentní a rozhoduje v nich úzká skupina lidí.
5. Kvóty jsou nedemokratické a omezují svobodnou volbu voličů a voliček.
Kvóty běžně fungují v rozvinutých demokratických zemích, jako je Francie, Belgie či Slovinsko. Navíc o svobodnou volbu voliči a voličky nepřijdou. Strany jim pouze nabídnou kandidátní listiny, kde oproti zvyklostem budou figurovat na volitelných místech muži i ženy.
6. Kvóty nefungují.
Kvóty fungují naprosto spolehlivě, jak dokládají mnohaleté zkušenosti z různých zemí světa. Problém je spíš v tom, že je u nás nikdo z politiků nechce. Důležité je, aby byly dobře nastavené. Což platí pro předkládaný Dienstbierův návrh.
7. Kvóty nikdo nechce.
Kvóty nechtějí především politici a političky a to ještě neplatí pro všechny. Česká veřejnost kvóty podporuje. Pro zavedení kvót pro sestavování kandidátek se vyslovilo 58 % respondentů a respondentek výzkumu veřejného mínění.
8. Kvótami na ženy to začíná, kvótami na plešaté, modrooké a homosexuály bude pokračovat.
Ženy nejsou menšina, tvoří přes polovinu populace. Diskuze o zavádění kvót pro plešaté či modrooké je zcela nesmyslná. Na rozdíl od pohlaví či barvy pleti není barva očí a množství vlasů zdrojem znevýhodnění v politice.
Když se politiků a političek zeptáte, zda je žen v politice dostatek a zda je jejich zapojení do politiky užitečné, odpoví, že žen je málo a je to věčná škoda. Zeptáte-li se však, jak jejich zastoupení zvýšit, většinou jen bezradně krčí rameny, případně se odvolají na „přirozený vývoj“. Tímto „přirozeným vývojem“ se však ČR v žebříčku států seřazených podle zastoupení žen „vyšplhala“ na nelichotivé 78. místo mezi Bangladéš a Keňu. Před námi je dokonce i Saúdská Arábie. Je nejvyšší čas přejít od prázdných frází k činům. Dienstbierův návrh je po dlouhé době šancí na skutečnou změnu. Kvóty ano!
Jana Smiggels Kavková
ředitelka Fóra 50 %
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
