Oblast vzdělání je fakticky sociální technologií, která umožňuje modelovat budoucí podobu společnosti, a proto je nutné odpovídajícím způsobem přistupovat k jejímu obsahu, metodám výchovy, rozvoje a výuky dětí.

Jste přesvědčeni o tom, že současné školství je na vysoké úrovni a že připravuje děti dokonale na život?

Je zcela zřejmé, že každý vzdělávací systém je budován v souladu s určitými cíli a plány jeho hlavních objednavatelů, což jim potom umožňuje uvádět do života koncepci budoucího sociálního zřízení a nastavit vektor směřování společenského rozvoje. To znamená, že tu vždy je hlavní objednavatel („hlavní architekt“) vzdělávacího systému a také ti, kteří naplňují jeho vůli v souladu s jeho celkovým záměrem. Bohužel není vždy možné okamžitě určit, kdo je kdo, není to totiž tak snadné.

Nezřídka totiž sami vykonavatelé „reformy“ v rámci té či oné vzdělávací koncepce vůbec nejsou schopni přijít na to, kdo je jejím „hlavním architektem“, už vůbec nemluvě o jejich schopnosti rozpoznat jeho hlavní cíle a celkový záměr. Navíc důsledky uvedení do života té či oné vzdělávací „reformy“ nebývají nijak očividné, neboť to také může být tak, že se projeví až po desítkách let v podobě sociálních následků, které na první pohled s oblastí vzdělání nijak nesouvisí a dotýkají se zcela jiných oblastí života společnosti. Mezi takové důsledky může patřit například vznik demografické krize, zvýšení počtu rozvodů nebo nárůst kriminality v zemi, zvýšení počtu technogenních havárií atd.

Prožili jsme si krizi s koronavirem, při které se ukázalo, že „věda“ nemusí vždy sloužit ku prospěchu lidí, že také může na úkor jejich zdraví plnit cizí kapsy, což je zákonité ve společnosti, kde je zisk a majetek na prvním místě. A nejsou to obyčejní lidé, kdo určuje vědcům, jakým směrem mají bádat, nejsou to obyčejní lidé, kdo jim platí granty a tím fakticky ty směry bádání předurčuje. Ani to nejsou obyčejní lidé, kteří potom platí uvádění nových objevů do praxe. A asi si dokážete představit, že existují technologie, které s psychikou člověka mohou dělat divy. Také jsme viděli v přímém přenosu, jak jedny „vědecké“ názory byly upřednostňovány a druhé vědecké názory upozaďovány, zesměšňovány a bagatelizovány. Proč bychom si měli tedy být jisti, že něco podobného se neděje i v oblasti školství? Nadarmo se neříká: