Veškeré nejasnosti byly navíc během četných diskusí vysvětleny. Naděje ovšem neumírá – senátoři jsou stále pod tlakem, aby toto důležité opatření schválili, a proto přijali usnesení,[1] že se k návrhu na rozšíření pravomoci NKÚ vrátí, jen co Poslanecká sněmovna navrhne zjednodušení kontrolního systému. Odpůrci kontroly veřejných prostředků z řad senátorů nejspíš doufají, že k takové situaci nedojde a nesmyslně navázali jedno opatření na druhé. Zjednodušení systému je samozřejmě rovněž velice prospěšné, a proto apelujeme na vládu, aby příslušný zákon byl promptně projednán.

V letech 2014-2015 měl NKÚ zájem prověřit stavbu 4 stanic metra A v Praze. Původně vysoutěžená cena 22,6 miliard Kč vzrostla nakonec na 27,1 miliard Kč. Bohužel NKÚ nemělo pro tuto kontrolu potřebné kompetence a v nejlepším případě se mohlo zaměřit „pouze“ na 7,4 miliard Kč proplacených z evropských fondů. V tomto případu se nicméně objevila celá řada vysoce podezřelých okolností[2] a odborná kontrola ze strany NKÚ by rozhodně přinesla nezpochybnitelné závěry. Takovýchto případů je celá řada (viz kauza Opencard) a celkový objem těchto prostředků bez kontroly je více jak 1 bilion Kč.[3]  

NKÚ je nejvyšší kontrolní autoritou v zemi a skutečným strašákem různých klientelistických struktur, které měly plné ruce práce, aby prostřednictvím Senátu zabránily kontrole nad více jak 1 bilionem Kč veřejných prostředků. Je nanejvýš vhodné, aby se každý občan podrobně seznámil s tím, jak jednotliví senátoři hlasovali a tedy zdali mají skutečný zájem ochránit veřejné prostředky před rozkrádáním.[4] Byl to zkrátka jeden z četných minisoubojů, které budou pokračovat.[5]