Např. na parkovišti nákupního centra Arkády se můžete zcela běžně setkat se zaparkovaným drahým autem, a to pěkně přesně mezi dvěma značkami zákazu zastavení. Nic neobvyklého není, že na parkovišti při parkování v jednosměrce proti vám jede auto a řidič drahého vozu se diví, že mu překážíte. On přece nemusí respektovat pravidla. Nedodržování rychlosti jízdy na našich dálnicích nebo ve městech je dnes zcela běžný úkaz.

Nu a dostáváme se k poslaneckému obcházení vlastních pravidel v poslanecké sněmovně. Například, aby mohl vzniknout nový poslanecký klub - místo 10 poslanců nyní postačuje mít 6 poslanců (tedy jistě zcela náhodou přesně tolik, kolik má poslanců pseudostrana LIDEM).

Posledním příkladem jsou různé petice „významných“ lidí, které oznamují, že zvolený prezident není jejich prezidentem. Kam až jsme se to dostali? Uvědomují si tzv. „celebrity“, že svým despektem k výsledkům svobodných voleb, ať krajským nebo prezidentským, dávají názorný příklad svým obdivovatelům? Je zarážející, jak velký počet jinak kultivovaných a inteligentních lidí prohru svého favorita totálně neuneslo a dost se svými siláckými výroky ztrapnilo. Voliči kandidáta, který k jejich nelibosti vyhrál, byli jimi označeni, za cituji: „rudá a hnědá prasata“ nebo za „potomky nevolníků“. Tomu se říká vychování. Toto je ta pravá „kinderstube“? Moje babička říkala: „Ten, kdo nemá kinderstube, tomu ani univerzita nepomůže“.

Proč se potom všichni diví, že v tomto státě je nízká vymahatelnost práva a velmi slabý respekt k právu vůbec? Neměli by všichni, kteří vystupují na veřejnosti, politici nebo umělci, začít s respektem k slušnému chování a právu sami u sebe?

Nakonec si dovolím pár citátů našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka:

„Mravnost je poměr člověka k člověku.“
„Nedovedeme-li milovat nepřítele, buďme k němu aspoň spravedliví.“
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“