V této souvislosti zaznívají výroky o tom, jak je současná mladá generace mužů líná a změkčilá. Prý by jim prospěla základní vojenská služba.

Dokonce i některé průzkumy veřejného mínění volají po jejím návratu. Objevují se také vzpomínky těch, kteří vojnou prošli. Přestože nešetří kritikou, ve výsledku se shodují na tom, že jim mnohé dala a dnešním klukům chybí.

Zavedení základní vojenské služby se zatím nechystá. V kontextu mezinárodní situace i letošního 70. výročí konce 2. světové války je však legitimní přemýšlet o tom, zda její zrušení hodnotit pozitivně, nebo zda je na místě lítost a úvahy o jejím obnovení.

Vše se odvíjí od toho, jakou funkci má základní vojenská služba plnit. Má jít čistě o budování armády a aktivních záloh? Něco takového lze jistě zajistit i skrze profesionální armádu a dobrovolné přihlášení se k aktivním zálohám.

Je cílem zapojit do obrany co nejvíce obyvatel, aby se tím potvrdil vztah k vlastní zemi a ochota za ni i bojovat? Takový vztah se ale musí vytvářet na mnoha různých úrovních. Pokud se tak neděje, nestačí se spoléhat na to, že vznikne spolu s podílem na obraně státu.