Připomeňme, že straníci mají do konce července čas na to, aby se vyjádřili k tomu, zda o podobě kandidátních listin mají v přímém hlasování rozhodovat všichni členové ČSSD v daném volebním obvodu, zda alespoň 40 % všech kandidátů do zastupitelstva kraje a Poslanecké sněmovny mají tvořit osoby opačného pohlaví a zda má strana navrhnout omezení kumulace placených veřejných funkcí zákonem. Referendum bude platné, pokud se ho zúčastní alespoň dvacet pět procent členů strany.
Kritiku vnitrostranického hlasování můžeme rozdělit na dvě části. První se týká jednotlivých otázek, druhá formálního provedení. Hlavní výtka ohledně obsahu referenda směřuje k tomu, že přímé hlasování všech členů ČSSD v příslušném volebním obvodu o podobě kandidátních listin povede k manipulaci ze strany kmotrů, kteří rozhodování relativně nízkého počtu straníků budou moci ovlivnit.
Tato námitka nedává příliš velký smysl. Ten, kdo bude chtít prosadit své koně, to rozhodně nebude mít snazší než dnes, kdy se o kandidátech rozhoduje v místní organizaci či na okresním nebo krajském výkonném výboru. Nedá se vyloučit, že i v případě nového způsobu sestavování kandidátek se někomu podaří jejich složení ovlivnit. Přímé hlasování to ale dotyčnému neulehčí. Větším počtem lidí se zkrátka hůře manipuluje.
Druhý okruh námitek se týká načasování a technických parametrů referenda. Pořádat ho v době dovolených není příliš moudré, a pokud se hlasování zúčastní méně než dvacet pět procent straníků, vše skončí blamáží. Navíc pokud referendum nedopadne jednoznačně, účast bude jen lehce nad požadovanou hranicí či jeho výsledky budou provázet nějaké pochybnosti, sociální demokracie si tím může uškodit. Jednak z toho nevyjde dobře mediálně, a pak uvnitř strany může dojít ke sporům, které ČSSD před komunálními a senátními volbami ještě dále poškodí. To vše je pravda.
Na druhou stranu je třeba říct, že samotné referendum i snaha pustit do procesu utváření kandidátek co nejvíce straníků je krok správným směrem, který za jisté riziko stojí. Sociální demokracie ostatně nemá co ztratit. Jako hlavní vládní strana musí počítat s tím, že v příštích volbách do Poslanecké sněmovny dostane méně procent než v těch posledních. Její jediná šance spočívá v tom, že se sama začne radikálně měnit.
Vnitrostranické referendum a změny obsažené v jednotlivých otázkách ale nestačí. ČSSD se potřebuje otevřít nejenom straníkům, ale i občanské společnosti jako takové. Vedle přípravy na vládnutí, předvolebních kampaní či samotného politického působení by se stranické organizace měly více zapojovat do všemožných občanských aktivit, ať už se jedná o pomoc lidem bez domova, protikorupční neziskovky či snahy místních sdružení bojujících za záchranu parku apod. První zkouška, před kterou však sociální demokracie stojí, je dostatečná účast ve stranickém referendu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
