Druhý úhel pohledu je z hlediska finanční politiky jednotlivých zdravotních pojišťoven ten významnější. Každá zdravotní pojišťovna se snaží získat co nejširší kmen svých pojištěnců, a to z jednoho jednoduchého důvodu. Pojištěnci přinášejí do systému peníze, a stále ještě platí, že příjmy z těchto peněz u dobře hospodařící pojišťovny ovlivňují její výdaje. Zprostředkovaně zvyšují tyto příjmy i prostředky do fondu prevence, které jsou prostřednictvím preventivních programů vraceny zpět pojištěncům, tím posilují nejenom jejich zdraví, ale také spokojenost se zvolenou pojišťovnou a sama pojišťovna se tak stává atraktivnější pro případné nové pojištěnce. Je to kruh, který se nikdy neuzavírá a tvoří základní konkurenční prostředí v tomto oboru a pro nás pro občany dává možnost výběru podle toho, která pojišťovna je nám schopna nabídnout a proplatit lepší prevenci.
Proto také v minulých letech docházelo k velkému přetahování pojištěnců ze strany zdravotních pojišťoven. Mnohdy k tomuto přetahování byly vybírány vůči nám občanům metody přesvědčování divokého západu. Nebo možná ještě spíše východu. Pojišťovny si na nábory pojištěnců najímaly různé firmy, které byly vypláceny tzv. za kus. Je vcelku jedno, jestli firma za jednoho pojištěnce od pojišťovny dostávala pět set nebo tisíc korun, důležitější bylo, jak se tato smluvní odměna promítala do práce najatých firem i jednotlivých náborářů. Lidé byli uváděni v omyl a byla jim předkládána nepravdivá fakta s cílem přesvědčit je, aby přestoupili k jiné pojišťovně. Mnohdy se stávalo, že jeden náborář pracoval pro několik pojišťoven najednou, a tak si sám přehazoval jednotlivé pojištěnce od pojišťovny k pojišťovně podle toho, která mu momentálně více platila. Pokud byl dostatečně výmluvný a dokázal přizpůsobit fakta svým potřebám, nebyl problém získat opětovný podpis jednoho a téhož člověka. A pokud se s ním ještě podělil o svoji provizi, tím spíše. Vznikala velká přetahovaná, kterou se rozhodlo ukončit Ministerstvo zdravotnictví změnou zákona, která zakázala získávat nové pojištěnce prostřednictvím najatých firem a třetích osob.
Zdálo by se, že po tomto zásahu se trh s pojištěnci uklidní a všechny zdravotní pojišťovny budou k získávání svých pojištěnců používat jenom fér metody. Je pravdou, že velké hony na pojištěnce opravdu ustaly. Ovšem ne všechny zdravotní pojišťovny šly do sebe a přestaly se pohybovat na hraně zákona. Naopak na hraně zákona zůstaly. Opět, ale daleko sofistikovanější a podloudnější formou se snaží motivovat veřejnost, zejména své pojištěnce, aby přiváděli své známé, rodinné příslušníky, nebo kohokoliv, koho potkají na ulici, a zasloužili si tak odměnu přímo vyjádřenou nějakou finanční částkou. A je jedno, jestli ta finanční částka bude vyplacena na ruku, nebo si jí stávající pojištěnec může vybrat v preventivních programech. A jsou to částky, které nejsou bezvýznamné. Pohybují se mezi 500 až 1200 Kč za jednoho nového klienta. Není to náhodou nábor nových pojištěnců prostřednictvím třetí osoby? Nemůže nás zase někdo zastavit na ulici a přesvědčovat nás, abychom přestoupili k jeho pojišťovně? Není to udržování rovnováhy na hraně zákona? Nebo už za ní? A je to fér, vůči těm, kteří k takovým metodám nepřistoupili? Odpověď je jednoznačná. Fér to tedy v žádném případě není.
Jaroslav Michal
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
