A to nejenom politikům, ale hlavně odborníkům na zdravotnictví z řad profesní veřejnosti. Vláda se zřejmě bude touto myšlenkou v dohledné době zabývat a je potřeba připomenout, že ne poprvé bude tento bod součástí zasedání našeho kabinetu. Už v minulých letech, za fungování minulé, tedy pravicové vládní koalice ministr zdravotnictví Leoš Heger prosazoval podobnou myšlenku, přesto že dnes zastává názor opačný.

Zřejmě z politických důvodů. Je tedy sloučení zdravotních pojišťoven opravdu snahou o racionalizaci nákladů našeho zdravotního systému, nebo je to politická proklamace, která je vedena snahou o ovládnutí trhu zdravotního pojištění u nás, tedy lobbystickou kartou podnikatelského zázemí, kterým jsou někteří politici ovládáni?

Sloučením těchto tří zdravotních pojišťoven by totiž vznikl moloch, který by ovládal osmdesát procent trhu s prostředky, které si všichni platíme ze zákona na ochranu našeho zdraví. Dá se předpokládat, že těchto osmdesát procent by určovalo kam, kdy a jaké prostředky se budou investovat a postupně by pohltilo zbylých dvacet procent, které by se musely ve své zdravotní politice přizpůsobit většině, tedy vzniknuvší superpojišťovně. Také přístup různých zájmových skupin k těmto prostředkům by byl jednodušší a mohly by vznikat další a další projekty typu miliardového IZIPU a ani bychom se nenadáli a ze svého zdravotního pojištění bychom platili nejenom drahá auta a vily některých zúčastněných, ale i přispívali na chod vybraných politických stran, aniž bychom to mohli ovlivnit, neboť tito zúčastnění by buďto byli kryti imunitou, nebo by jim jejich „zlý úmysl“ byl jenom velmi těžko prokazatelný, popřípadě by se na něj vůbec nepřišlo.