To je z věcného hlediska zajímavá otázka. Nejde o gigantomanické betonářské projekty, o kterých hovoří prezident Zeman a jeho fanoušci, ale o určení minimálního standardu ponorné hloubky a o pozici, které se dá dosáhnout určením společného standardu.

A také o to, kolik dní v roce se tento standard dá dodržet. K tomu je nutné si připomenout několik téměř školních faktů a souvislostí.

Nejdříve věci málo známé. Labe pramení v Krkonoších a jím odnášené sedimenty, které se v dřívějších dobách dostaly poměrně plynule do Severního moře, obsahovaly silikáty z větrajících hornin.

Silikáty jsou součástí schránek rozsivek, které patří k hlavním zdrojům potravy sleďů. Existují vědecké úvahy o tom, že při dnešním přehrazování řeky silikáty sedimentují před přehradami a rozsivky již nejsou tak hojné. A samozřejmě je také méně sleďů.

Tohle se – se současným počtem přehrad (24 s lodním provozem a na 100 dalších menších) v České republice již nepodaří korigovat. V Německu je přehrada jen jedna, a to v Geesthachtu.