Jaroslav Štěpaník: Kauza Čuba

31.10.2014 7:33

Senátní volby a duely v druhém kole mě zaujaly jako většinu spoluobčanů. Moc ne.

Jaroslav Štěpaník: Kauza Čuba
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ing. František Čuba

Trochu překvapilo, ne však příliš, vítězství někdejšího předsedy JZD Slušovice Františka Čuby. Poražená kandidátka vyjádřila pocit, že sváděla souboj s virtualitou. Faktickým soupeřem jí byla spíše kolektivní paměť, snad i svědomí regionu.

Dnešní senátor se stal jistě, aniž by o to stál, přímo vzorovým modelem jedince svádějícím k ostře černobílému hodnocení.

Dle jedněch funkcionář využívající konexí na někdejších nejvyšších stranických místech k výhodám v socialistickém podnikání, k nimž jiní přístup neměli, režimní prominent, nositel vysokých komunistických vyznamenání.

Dle druhých ve své době ojedinělý, mimořádně schopný manažer, pokračovatel baťovské tradice, který v nesnadných podmínkách narušil rigiditu socialistického hospodaření a prosadil model, který mohl inspirovat v časech po „sametové revoluci“.

Sám jsem byl ve Slušovicích třikrát. Ponejprv se zájezdem, které se tehdy k návštěvě slušovického zázraku organizovaly. Návštěva areálu u mě jako u ostatních vedla k obdivu i k otázce, proč to tak proboha nemůže fungovat i jinde. Podruhé, za svého krátkého působení v redakci Svobodného slova, ve chvílích „lámání slušovického chleba“ v lednu 1990. Konalo se tu velké shromáždění místního OF. Řečníci vesměs ostře kritizovali poměry v družstvu: direktivní vedení, gigantománii, požadovali změnu. Vystoupení byla často silně emotivní, pro neznalého místních poměrů obtížně hodnotitelná. Po třetí jsem se zastavil ve Slušovicích někdy ke konci devadesátých let. Na víceméně opuštěnou, kdysi návštěvami vyhledávanou, někdy za příklad a vzor dávanou, jindy ostře kritizovanou, odsuzovanou a nakonec zdevastovanou firmu byl neradostný pohled.

F. Čuba mě při svém krátkém projevu překvapil věcným konstatováním o návratu ke kapitalismu. Když tak přemýšlím, byl jedním z mála, snad jediným, od koho jsem slyšel v přelomové době tak jasné označení faktu. Ze všech vlivných úst se skloňovala výhradně demokracie, zda smí být výhradním atributem kapitalismu, nevím, vím však, že v politice si správná slova žádají správný čas a na fakta, možná obtížněji stravitelná, je třeba zvykat strávníky po lžičkách. Zdálo se, že F. Čuba je na kapitalismus připraven. Avšak nebyl.

V porovnání nejen s vlastními prožitky z reálného socialismu jednoznačně upřednostňuji, v čem žiji dnes. Až na to, že ten náš tuzemský kapitalismus, zdá se mi, vznikal a rozvíjel se tak nějak samospádem a po našem. Jeho kola roztáčelo dost těch, u nichž se peníze divně točily již za předchozího režimu, a ti, kteří svými posty a konexemi stáli nejblíž možnosti něco si zprivatizovat. Nesměli být ovšem možná tak viditelní a úspěšní jako vzpomenutý předseda družstva.

Úspěch Františka Čuby byl samozřejmě podmíněn nejen schopnostmi. Bez legitimace strany a konexí s vlivnými, za jejichž podpory překonával odpor jiných vlivných, by sotva dokázal, co dokázal. Jistě ne důvod k osobní pýše, také však ne k zatracení, kterého se mu na rozdíl od množství jiných, ne tak schopných a pracovitých, o to však oportunnějších, dostalo. Škoda, že byla ztracena příležitost poznat, jak by legendární Slušovice, které uspěly v nesnadných podmínkách reálného socialismu, obstály ve volné kapitalistické soutěži. Snad by to přineslo zajímavější pohled než na báječná léta podivných podnikatelů s kvéry za pasem, obklopených týpky jak z Chicaga v letech prohibice.

František Čuba je tedy senátorem. Zda mohl pro rozvoj regionu a republiku vykonat víc jako podnikatel, těžko už, kdo posoudí. Podle mého soudu zůstává dodnes přetrvávajícím příkladem emotivně protikladného hodnocení, neproduktivního iracionálně černobílého posuzování, zničující síly osobní animozity, nezvládnutých negativních emocí v politické i mediální sféře.

Úspěšná volba F. Čuby do Senátu je v podstatě common sense, hlasem lidu, kolektivní percepcí, obecnou pamětí citlivě reflektující někdejší nespravedlnost, ať již skutečnou či domnělou. Stává se, že běžný volič intuitivně, třeba s jistým zpožděním, vnímá věci věcněji než nejedna hluboká intelektuální analýza i mnozí, z těch, kteří se cítí být povoláni ke správným názorům vést.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: literarky.parlamentnilisty.cz

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

15:49 Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

Denní glosa Ladislava Jakla