Krystlíkův článek nazvaný Vzpomínka na oběti nacionálního socialismu (k přečtení zde) je doplněn spoustou odkazů na knihy. Je příznačné, že knihu Daniela Goldhagena mezi nimi nenajdete. Inteligentní a věci znalí čtenáři vědí proč. Stejně tak tam nenajdete třebas knihu Ericha Kulky či Josepha Popreczného. Krystlík nám říká, že v protektorátu byla otázka rasového pronásledování, jako všechny resorty s výjimkou obrany, financí, hospodářství a zahraničních věcí, svěřena české protektorátní vládě. Je třeba nejdřív upřesnit, že protektorát resort obrany – tedy ministerstvo obrany – vůbec neměl. Bývalá československá armáda byla zrušena a cca sedm tisíc vojáků bylo převedeno do tzv. Vládního vojska. Tento útvar byl vyzbrojen starými rakouskými puškami, neměl samozřejmě žádné kulomety či samopaly a obrněnou techniku či dělostřelectvo. I trhaviny, které potřeboval k odstranění ledů na Vltavě, si musel vyžádat u německých okupantů. Vládní vojsko pomáhalo německým rolníkům v protektorátu, například na Jihlavsku a bylo využíváno ke střežení železnic. K. H. Frank mu nedůvěřoval a nechal ho v roce 1944 přeložit do Itálie. Tolik tedy k tomuto resortu. Pokud jde o resort zahraničních věcí, je to stejné. Ministerstvo zahraničních věcí bylo zrušeno a protektorát měl jen jednoho velvyslance, Františka Chvalkovského v Berlíně. Ostatně pokud jste za protektorátu chtěli vycestovat do zahraničí, cestovní pas vám nevydaly protektorátní úřady, ale německé oberlandráty. Takže i toto rozhodnutí bylo v německých rukou.

Za Waltera Bertsche se už vládlo pouze německy

Taktéž otázka rasového pronásledování v protektorátu nebyla v protektorátu svěřena české protektorátní vládě. Neexistovala česká protektorátní vláda, nýbrž jen protektorátní vláda. Od té doby, co se jejím ministrem hospodářství stal Walter Bertsch, pak tato vláda jednala jen v němčině. Sami Němci zakázali používání označení česká/ý a trvali na používání slova autonomní. Dále Tomáš Krystlík uvádí: „Rozhodnutí o perzekuci cikánů přijala ještě vláda Česko-Slovenska před okupací českých zemí, tzv. cikánské koncentráky (oficiální název: kárné pracovní tábory pro osoby práce se štítící) fungovaly pak za protektorátu výhradně pod českou správou, i deportaci cikánů do německých koncentračních táborů organizovaly české úřady.“ O tom, jak vznikly kárné pracovní tábory, jsem již psal ve svém článku, nazvaném Za utrpení Romů v táboře v letech jsou odpovědni nacisté (k přečtení zde). Nebyly to žádné cikánské koncentráky a protektorátní Romové v nich tvořili cca 5 % káranců a ani jeden z nich v kárném pracovním táboře v Letech nezemřel. Muži, kteří měli být odesláni do kárných táborů, byli taxativně vyjmenováni podle pokynu SS Brigadeführera Jürgena von Kamptze. Historik Jan Tesař napsal: „O tom, jaký byl skutečný charakter protektorátu a jaká byla pravomoc protektorátní vlády, svědčí i to, že „gestapu byla zajištěna pravomoc dohledu nad všemi protektorátními a říšskými úřady a všechna německá i protektorátní služební místa byla povinna mu vyhovět. V několika dnech se zmocnilo úplné kontroly nad českou policií, již v březnu a v dubnu 1939 ve vlastní kompetenci a bez jakékoli koordinace s formálně příslušnými českými úřady sesazovalo a jmenovalo vedoucí protektorátních policejních služeben, zatýkalo dosavadní úředníky za výkon funkce před 15. 3. apod.“ Sám gestapák Heinz Pannwitz ve svých pamětech dal sousloví „česká vláda“, tedy protektorátní vláda (už z roku 1940) do uvozovek.