Jaroslav Vyleťal: Protektorátní vláda nebyla česká. Šlo o pouhý instrument nacistů

02.02.2020 17:00

Tomáš Krystlík vytrháváním věcí z kontextu marginalizuje rozhodující německý podíl na vraždění Židů za druhé světové války. Za tragický osud Romů naopak činí spoluodpovědnými Čechy.

Jaroslav Vyleťal: Protektorátní vláda nebyla česká. Šlo o pouhý instrument nacistů
Foto: Youtube.com
Popisek: Česko-německý spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík, autor množství článků a esejí, zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce
reklama

Krystlíkův článek nazvaný Vzpomínka na oběti nacionálního socialismu (k přečtení zde) je doplněn spoustou odkazů na knihy. Je příznačné, že knihu Daniela Goldhagena mezi nimi nenajdete. Inteligentní a věci znalí čtenáři vědí proč. Stejně tak tam nenajdete třebas knihu Ericha Kulky či Josepha Popreczného. Krystlík nám říká, že v protektorátu byla otázka rasového pronásledování, jako všechny resorty s výjimkou obrany, financí, hospodářství a zahraničních věcí, svěřena české protektorátní vládě. Je třeba nejdřív upřesnit, že protektorát resort obrany – tedy ministerstvo obrany – vůbec neměl. Bývalá československá armáda byla zrušena a cca sedm tisíc vojáků bylo převedeno do tzv. Vládního vojska. Tento útvar byl vyzbrojen starými rakouskými puškami, neměl samozřejmě žádné kulomety či samopaly a obrněnou techniku či dělostřelectvo. I trhaviny, které potřeboval k odstranění ledů na Vltavě, si musel vyžádat u německých okupantů. Vládní vojsko pomáhalo německým rolníkům v protektorátu, například na Jihlavsku a bylo využíváno ke střežení železnic. K. H. Frank mu nedůvěřoval a nechal ho v roce 1944 přeložit do Itálie. Tolik tedy k tomuto resortu. Pokud jde o resort zahraničních věcí, je to stejné. Ministerstvo zahraničních věcí bylo zrušeno a protektorát měl jen jednoho velvyslance, Františka Chvalkovského v Berlíně. Ostatně pokud jste za protektorátu chtěli vycestovat do zahraničí, cestovní pas vám nevydaly protektorátní úřady, ale německé oberlandráty. Takže i toto rozhodnutí bylo v německých rukou.

Za Waltera Bertsche se už vládlo pouze německy

Taktéž otázka rasového pronásledování v protektorátu nebyla v protektorátu svěřena české protektorátní vládě. Neexistovala česká protektorátní vláda, nýbrž jen protektorátní vláda. Od té doby, co se jejím ministrem hospodářství stal Walter Bertsch, pak tato vláda jednala jen v němčině. Sami Němci zakázali používání označení česká/ý a trvali na používání slova autonomní. Dále Tomáš Krystlík uvádí: „Rozhodnutí o perzekuci cikánů přijala ještě vláda Česko-Slovenska před okupací českých zemí, tzv. cikánské koncentráky (oficiální název: kárné pracovní tábory pro osoby práce se štítící) fungovaly pak za protektorátu výhradně pod českou správou, i deportaci cikánů do německých koncentračních táborů organizovaly české úřady.“ O tom, jak vznikly kárné pracovní tábory, jsem již psal ve svém článku, nazvaném Za utrpení Romů v táboře v letech jsou odpovědni nacisté (k přečtení zde). Nebyly to žádné cikánské koncentráky a protektorátní Romové v nich tvořili cca 5 % káranců a ani jeden z nich v kárném pracovním táboře v Letech nezemřel. Muži, kteří měli být odesláni do kárných táborů, byli taxativně vyjmenováni podle pokynu SS Brigadeführera Jürgena von Kamptze. Historik Jan Tesař napsal: „O tom, jaký byl skutečný charakter protektorátu a jaká byla pravomoc protektorátní vlády, svědčí i to, že „gestapu byla zajištěna pravomoc dohledu nad všemi protektorátními a říšskými úřady a všechna německá i protektorátní služební místa byla povinna mu vyhovět. V několika dnech se zmocnilo úplné kontroly nad českou policií, již v březnu a v dubnu 1939 ve vlastní kompetenci a bez jakékoli koordinace s formálně příslušnými českými úřady sesazovalo a jmenovalo vedoucí protektorátních policejních služeben, zatýkalo dosavadní úředníky za výkon funkce před 15. 3. apod.“ Sám gestapák Heinz Pannwitz ve svých pamětech dal sousloví „česká vláda“, tedy protektorátní vláda (už z roku 1940) do uvozovek.

Ten, kdo rozhodoval o Židech, rozhodoval i o Romech

O české vládě hovoří dále v souvislosti s cikánskými tábory rovněž Přemysl Janýr v rozhovoru s Tomášem Krystlíkem, kdy říká, že „česká vláda….  předběhla o několik měsíců Himmlera v deportacích…“ (k poslechu zde). Jak nám pak Krystlík s Janýrem vysvětlí, proč dne 18. března 1942 vyšlo Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o povinnosti opatřiti si osobní průkazku, které bylo vydáno na základě vyhlášky říšského ministerstva vnitra k nařízení o osobních průkazkách ze dne 3. března 1942 a bylo realizováno předpisem protektorátního ministerstva vnitra „Kennkarten - osobní průkazy k čís. D1130-24-/3-42-V/4. Průkazy se neměly vydávat Židům a Cikánům. „Cikány shora uvedených ročníků jest sice třeba podchytiti, s vydáním osobní průkazky jest třeba vyčkati až do udělení dalšího pokynu. Žádost cikána označiti v rohu velkým Z“. Takže kdo rozhoduje? Protektorátní ministerstvo nebo říšský protektor? Ten, kdo rozhodoval o Židech, rozhodoval i o Romech. On totiž rozhodoval o všech! Již v květnu 1941 do protektorátu dorazil kriminální rada August Lyss. Proticikánskou politiku provozoval již předtím v severním Německu. „Kriminalní rada Lyss se hned po svém příchodu tázal „jakým způsobem jsou podchyceny tlupy nebo osoby živící se obchodem provozovaným po kočovnicku a žádal jména kárných táborů, jejich ředitelů a avisování pátracích stanic, které při své cestě za účelem informativním navštíví.“ Lyss tedy mapoval situaci v protektorátu a již dne 16. července 1941 navštívil s doprovodem kárný pracovní tábor v Letech. Dne 27. listopadu 1941 kriminální rada Lyss projednával na protektorátním ministerstva vnitra zákon o preventivním potírání zločinnosti. Souhlasil sice s ponecháním donucovacích pracoven pracovny a kárných pracovních táborů, projevil však očekávání, že se stanou účinným prováděním preventivní policejní vazby brzy zbytečnými a upozornil na potřebu řešiti cikánskou otázku. Nařízením říšského protektora o správě z říšského příkazu v Protektorátu z 15. června 1942 byly úřady autonomní v Čechách a na Moravě při vyřizování záležitostí z říšského příkazu vázány na pokyny příslušných říšských služebních míst. Říšský protektor totiž prováděcími předpisy stanovil, že všechna rozhodnutí protektorátních úřadů, která měla zásadní ráz nebo byla v jiném ohledu významná, musela býti předkládána říšskému protektorovi k udělení souhlasu. Protektorátní četnictvo i kriminální policie se tehdy dostaly pod přímé německé velení, protože veliteli protektorátní uniformované i neuniformované policie se stali němečtí esesáci. Velitelem neuniformované protektorátní policie se stal SS Standartenführer Horst Böhme a vydal svůj výnos St.I/II-17-100-78 o potírání cikánského zlořádu z 10. 7. 1942. Tento výnos nařizoval soupis všech Cikánů v protektorátu a dodání těch, kteří nemají stálou práci do cikánských táborů. Šéf štábu generálního velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní policie SS Oberturmbannführer a vrchní kriminální rada Friedrich Sowa byl po válce obviněn, že „jako vedoucí bývalé německé kriminální policie a jako šéf štábu bývalého generálního velitele neuniformované protektorátní policie je důvodně podezřelý, že zavinil smrt několika tisíc cikánů. Jmenovaný vydal ve své funkci služební předpis St I/II-17-100-78 o potírání cikánského zlořádu, podle něhož měli býti všichni cikáni z Čech a Moravy soustředěni v cikánských táborech a to v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Moravě. Z rozkazu německé kriminální policie byli však, proti znění zmíněného předpisu, cikáni z obou táborů odtransportováni do koncentračního tábora v Osvěnčimi a to v celkovém počtu 4831 osob“.

Co se vlastně stalo, v jakém pořadí a s jakým výsledkem

Himmlerův rozkaz k likvidaci protektorátních Cikánů putoval přes generálního velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní policie SS Standartenführera Horsta Böhmeho k právnímu referentu u pověřence bezpečnostní policie SS Obersturmbannführeru Dr. Maurerovi, odtud k šéfu štábu generálního velitele neuniformované protektorátní policie SS Oberturmbannführeru a vrchnímu kriminálnímu radovi Friedrichu Sowovi a inspektoru německé kriminální policie kriminálnímu radovi Augustu Lyssovi. Teprve potom dorazily příkazy k protektorátním úředníkům, policistům a četnictvu. Jak napsal Tony Judt: „Než se může kdokoli vyrovnat s minulostí, ať je to dítě nebo doktorand, musí vědět, co se vlastně stalo, v jakém pořadí a s jakým výsledkem“. Podstatou všech proevropských výkladů dějin cikánského tábora v Letech je to, že ztotožňují kárné pracovní tábory, ve kterých byli jen práceschopní muži, s cikánskýni tábory, ve kterých byly i ženy a děti a staří lidé. Cikánské tábory byly přeplněny a nedostatečně zaopatřeny z hlediska stravy, bydlení, hygieny, zdravotní péče a otopu. Stalo se tak v důsledku německých rozkazů a nařízení. Podrobnosti jsem uvedl v článku, nazvaném: Karel Schwarzenberg bájí o Letech. Tábor nebyl pod českou správou (k přečtení zde). Krystlík může svými články a knihami oslovit jen lidi, kteří o našich dějinách nic nevědí. Používá krátké citáty z knih renomovaných historiků a eufemisticky se vyjadřuje o německých zločinech za druhé světové války. To není nic nového, na počátku devadesátých let jsme také čelili jedinému a správnému proevropskému výkladu našich dějin.

Autorem článku je publicista Jaroslav Vyleťal

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lubomír Man: Co spočívá na dně vědomí Zdeňka Svěráka?

12:53 Lubomír Man: Co spočívá na dně vědomí Zdeňka Svěráka?

Hlavou vám táhnou jeho filmy, řečeno přesněji filmy, jimž dal vzniknout svými scénáři. Paměť vám opa…