Být podnikatel či živnostník v reálu znamená postavit se na vlastní nohy, nenechávat se nikým vydržovat, živit se svou prací bez nároku na dávky, několik týdnů dovolené či jiné sociální jistoty. Že v době, kdy si chceme odpočinout na dovolené, nevyděláme? Náš problém. Jsme nemocní a nemůžeme pracovat? Náš problém. Neustále se mění pravidla? Náš problém. Kde vezmeme peníze na rozvoj vlastní firmy? Náš problém. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Podnikání je rizikové, není to žádný „med“, ale s tím jsme do toho šli. Všichni, živnostníci i malí podnikatelé. Od státu toho moc nechceme. Nejvíc asi to, aby nám neházel klacky pod nohy. Jenže zejména v současné době nám pod nohy lítají doslova klády. A pokud o ně zakopneme, tak nás ještě na zemi dotlučou.

Kdo chce podnikatele bít, EET, kontrolní hlášení a spoustu jiných nejen byrokratických holí si na něj najde. Třeba znovu potichu obnovený „udavačský“ web. Kdo si někdy zkusil podnikat, ten ví, kolik úsilí stojí za úspěchem. Je nutné neustále držet kvalitu zboží či služeb, vymýšlet nová lákadla pro zákazníky, řešit problémy se zaměstnanci. Až na vyvolené neexistují podnikatelé či živnostníci, kteří by měli přemíru volného času, kteří by se nudili, a přemýšleli, co by tak mohli dělat. Vždycky se něco najde.