Současní "obyvatelé" Žižkovské kliniky by si přáli, aby jim zůstala k užívání. Slovo obyvatelé jsem dala do uvozovek, protože skupina osob, která objekt v současnosti obývá, tak činí zcela neoprávněně, bez jakýchkoli povolení, smluv či jiných dokumentů, které by byly v souladu s českým právem. Jde jednoznačně o squattery, kteří objekt zabrali a odmítají jej opustit.
Skupina, která sama sebe nazývá Autonomní sociální a kulturní centrum Klinika, se hájí tím, že prázdný objekt vyčistila a nezištně v něm provozuje bohulibé aktivity, jako třeba kurzy cizích jazyků, koncerty, promítání filmů apod. Tento program se prý, podle slov samotných squatterů, setkává s nadšením lidí bydlících v okolí.
Nejsem v žádném případě příznivkyní squattingu, ale dokázala bych mít pochopení pro skupinu mladých lidí, která se snaží vyvíjet občanské aktivity.
Myslím, že bych dokonce, i když to rozhodně není mým koníčkem, dokázala přimhouřit oči nad porušením zákona. Ovšem jen v případě, že bych tím pomohla skutečně dobré věci, a ti, v jejichž prospěch by byla tato pomoc adresována, by ji ocenili alespoň tím, že by dodržovali pravidla, která platí pro všechny ostatní.
Za spoustu měsíců, kdy okupují objekt na Žižkově, nebyli zástupci Kliniky ani schopní registrovat se jako občanské sdružení. O registraci informovali ústně až přímo na zmíněném jednání zastupitelstva. Ale přesto mají odvahu, kterou se nebojím nazvat drzostí, požadovat po zastupitelích hlavního města, aby vzali peníze nebo majetek Pražanů a dali jej státu (konkrétně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) výměnou za objekt bývalé kliniky a ten následně přenechat „klinikářům“.
Já se ptám, na základě čeho bychom to měli udělat? Pokud jsou zástupci Kliniky anarchisté, budiž, je to jejich svaté právo. Ovšem potom opravdu nechápu, jak se mohou dožadovat pomoci „systému“, proti němuž jinak tak vehementně bojují, a který chtějí zničit. Druhá možnost je, že nejsou anarchisté. Potom nechť stejně jako tisíce jiných registrovaných spolků v Praze přijdou se zajímavým projektem využití tohoto či jiného nevyužívaného objektu a normálně jednají s městem o podmínkách. Ráda je ujistím, že jejich šance na podporu budou daleko vyšší. Možná, pokud bude projekt skutečně bohulibý, získají i grant.
Jinými slovy, způsob chování, kterým se prezentují lidé z Kliniky, mou podporu nikdy získat nemůže. Oni totiž na jedné straně ostentativně nedodržují zákony, na straně druhé se ale nestydí požadovat, aby jim pomohla samospráva. Jenže to si musíte vybrat. Žádný kočkopes totiž ještě díru do světa neudělal.
Autorka je předsedkyně Kontrolního výboru Zastupitelstva Hlavního města Prahy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
