Nebudete tomu věřit, ale jsem jeden z vás. Ano. Obyčejný člověk se vším, co to obnáší, vyjadřují jejich tváře. (Někdo pozornější může zaznamenat jejich zaoblení, ach, tu krutou daň politiků za otravnost společenských událostí, spojených s vnuceným občerstvením.) Tu utrousí vtip, ti intelektuálně založení bonmot. Ovšemže čekají odezvu a málokdy jsou zklamáni. Ti dole jsou vděčni za každý drobek z úst velikánů jimi zvolených.

Výrazně pomalá až šnekovitá řeč, svědčí o moudrosti, rozvážnosti, myšlenkové bohatosti a hloubce. Co vy víte o bezesných nocích, trýznivých myšlenkách o budoucnosti země nám svěřené a tajemstvích, jichž jsou hodni jen vyvolení! Kdybyste věděli, co víme my, to ani nechtějte vědět. Taky vám to v zájmu vašeho klidu nepovíme.

Napadá mě – měli v sobě tihle z davu vyčlenění lidé zárodky budoucího nositelství funkcí už v dětství? V mládí?