To navzdory tomu, že podle předpokladu ředitele ministerského odboru sociálních služeb Davida Pospíšila, je objem financování dostatečný na příštích 15 let, pokud však nedojde k „nenadálým výkyvům“(!). Strohá informace, která si žádá širší prodiskutování.

Předně, zajímavý je údaj o objemu dotací na sociální služby¨ministerstva práce a sociálních služeb. Jak z výše uvedené informace vyplývá, ony ztrojnásobené náklady na sociální služby na letošní rok představují 18,6 miliardy korun, zatímco v r. 2011 byl tento rozpočet na dotování sociální péče jen 6,22 miliardy korun. Nabízí se otázka, v čem tkví podstata trojnásobku objemu finančních prostředků, když navzdory výrazného zvýšení je všeobecně (neodůvodněně) konstatováno, že sociální služby jsou z mnoha důvodů stále nedostatečně zajišťovány? Není to třeba také tím, že jak podotýká ředitel Pospíšil, se více tgřeba často vyskytují „nenadálé výkyvy“? V čem lze spatřovat ony „výkyvy“, snad ne např. ve skokovém nárůstu potřebných a z toho plynoucí zvýšení nákladů na jejich uspokojení? Je totiž dost nepravděpodobné, že by se za deset let počet osob, požívajících či potřebných sociálních služeb zvýšil o trojnásobek? Spíše je pravděpodobnější, že zmíněné trojnásobné zvýšení finančních prostředků na sociální služby může být např. v poskytování dotací tzv. „neziskovkám“, údajně zajišťující tyto sociální služby. Ty si totiž mohou nárokovat vyšší dotace na své služby se zdůvodněním, že poskytují širší, kvalitnější a finančně náročnější služby, jejichž plnění či realizaci nikdo z MPSV nekontroluje, nicméně finance jim s naivní důvěřivostí velkoryse poskytují.

Proti poctivým a snaživým lidem, kteří v některých neziskových organizacích obětavě plní humánní poslání ve výkonu potřebných sociálních služeb, nelze nic namítat, naopak si zaslouží všeobecné uznání. Nicméně, z dosud (účelově) neveřejného seznamu všech dosud podporovaných institucí, sdružení, nadací, svazů, iniciativ, drahých koncepcí a strategií, které v současnosti mají řešit romskou integraci včetně problémy sociální vyplývá, že jen pro tyto účely je těchto „dobročinných“ spolků v ČR celkem 139, slovy stotřicetdevět! Této činnosti, široce pojatým aktivitám a službám, se neoficiálně říká „etnobyznys“. K těmto dotacím, resp. nákladům, které „NO“ dostávají, nutno ještě připočítat osobní sociální dávky, příspěvky na bydlení, zničené byty, dluhy na odvozu odpadu, spotřeby vody, energiích, zdevastované části měst a s tím související všudepřítomnou všeobecnou kriminalitu. Těchto 139 subjektů je zaměřeno výhradně na romskou problematiku v celé její šíři. Vedle těchto neziskových organizací ovšem existuje bezpočet dalších dotovaných subjektů, které rovněž „žijí“ z dotací MPSV, ale i dalších orgánů, darů, sponzorů, včetně dotací z EU. Nakolik tyto subjekty, jako např. Člověk v tísni, plní své proklamované cíle, tedy humánní a sociální služby, ponechme stranou. Jisté je, že zrovna Člověk v tísní se svou humánní a sociální činností jen zaštiťuje, protože má mnohem jiné cíle, resp. zadání, pohříchu dobře placené.