Jednak proto, že Miloš Zeman znovu potvrdil svůj poněkud nevšední názor na obecné „zvyklosti“ a místo zvyklostí z předcházejících několika posledních, stejně tak i desítek let předchozích, přetransformoval Novoroční projev z 1. ledna každého roku již na druhý den vánočních svátků ještě roku současného. Už to samo osobě se stalo předmětem různých názorů, souhlasů i nesouhlasů.
Výše zmíněným proslovem k občanům České republiky Miloš Zeman potvrdil, že nebude prezidentem takovým, jako byli jeho předchůdci. Což ostatně avizoval již při svých projevech v rámci předvolebního klání o prezidentský post. Není to jeho první a nemýlím-li se, ani poslední avantýra do letitých a zažitých zvyklostí. Otázkou však zůstává, nakolik je to společnosti potřebné a výhodné když pomineme fakt, že M. Zeman k těmto krokům přistupuje zcela jistě s rozvahou a intuicí prognostika. Krátká doba jeho vládnutí zatím nemohla zcela vyjevit kvalitu jeho vládnutí, protože běh událostí ve společnosti neměl potřebnou kontinuitu, klid a hladký „pracovní“ průběh. To znamená, že zatím pouze registrujeme tu více, tu méně výrazné odlišnosti od zvyklostí a tradic, kterými prezident Zeman oblažuje především své odpůrce a protivníky, kterým, zcela logicky, tyto ataky do „zaběhnutého systému politiky“ nejsou nijak sympatické. Nicméně, stejně jako jim tak i všem ostatním občanům nezbývá, než si zvykat, adaptovat se do nového typu vládnutí, odpoutat se od systému, který nejen že nebyl občanské veřejnosti příliš nakloněn, ale zvláště období posledního prezidentování Václava Klause jednoznačně občany poškozující. Z toho i mnoha jiných dalších negativ vládnutí Klause, resp. Havla, si M. Zeman vzal zřejmě nejen ponaučení, ale i odlišný pohled a názor na možnosti vládnutí. Tím více, že průběh událostí zvláště posledních 8 let se k tomu přímo nabízelo a přímá volba mu to jakoby potvrdila.
Zmínil jsem, že M. Zeman pronesl proslov, k němuž se tak či onak řada glosátorů snaží zaujmout nějaké stanovisko. Ponechám stranou různost názorů, v nichž se prolíná jak pozitivní, tak negativní, ale i středový proud, ale zmíním fakt, že řada komentátorů, politologů a jiných „odborníků“ se sice umí dostatečně jasně vyjádřit k obsahu proslovu M. Zemana, ale v případě negativního, nebo snad kritického názoru de facto žádný z nich nezmiňuje, jak by to mělo být jinak a správně, jak by to případně udělal on. Na krásně, i kdyby tak učinil, kde je jistota, že to jednak musí být to jedině správné, to pravé ořechové, tedy takové, aby to obstálo i u těch ostatních na celých 100 %. Nejsem politolog ani profesionální komentátor, nemohu či neumím posoudit, nakolik kromě hodnocení, vyslovení názoru, kritiky či pochvaly mají tito lidé v náplni takové činnosti, nebo zda jen stačí vyjádřit obecný názor na obsah, aniž by znali či uměli zaujmout jiné stanovisko, které by jasně a zřetelně naznačilo jinou cestu, jiný způsob, jiné řešení toho, co předtím obsahově bylo pojato za nedostačující, špatné, hodno kritiky.
Nechci tím říct, že se s jejich názory nelze ztotožňovat, byť ne všichni jsou ve shodě či jednotě názorů. Jen mi u mnohých chybí racionalita myšlení, protože vytknout chyby, nedostatky, ukázat na problémy a jiné negativa bez toho, že sám neznám jiný, tedy především lepší a bezchybný způsob a řešení, je poněkud nefér. Kritiky, nesouhlasů, výtek, případně odmítání čehokoliv ve společnosti je tolik, že by se mohlo zdát, že téměř nic u nás není pozitivní, funkční, dobré a prospěšné. Upřímně řečeno, ono toho opravdu moc není, s čím může být občan spokojen, jenže oni nejsou mnohdy spokojeni ani politici, resp. poslanci. Rozdíl v nespokojenosti občanů a politiků je však diametrální. Zatímco co občané nejsou spokojeni s politikou jako takovou, politici nejsou spokojeni s politikou vlastní. Přesněji politikou těch druhých, protože zatímco ti druzí, dejme tomu co myslí i na občany, právě pro ně není taková politika zrovna nejpřijatelnější Tak je tomu i mezi glosátory názorů, tedy politology, komentátory a jiné „odborníky“ na kritiku.
V hodnocení hodnoceného (osoby, obsahu proslovu, činů a konání a pod.) se totiž ne vždy projeví potřebná objektivita, spočívající v nestrannosti a nezaujatosti, ale často je patrná buďto ideologická, nebo partajní podjatost, náklonnost, ne-li příbuznost. Nebo, což není dnes žádná výjimečnost (vždyť máme demokracii), jsou jednotlivci či skupiny, zcela otevřeně proti hodnocenému subjektu brojící, vyjadřují postoj, nesouhlas, odpor, nebo i nenávist.
Nejmarkantnější to je u tzv. antipatistů, jako antikomunisté, antisemité, antifašisté, antirasisté, antidemokraté, antievropané apod., u kterých je anti tedy opačný názor základním ideologickým rysem. Ne vždy to však nutně musí být postoj negativní, nesprávný nebo nepřijatelný, jako např. u antifašistů, antirasistů, antimilitantistů atd. Přesto i negativní postoj nebo hodnocení (bez emocí a vyhrůžek) může být pozitivní, musí však být korektní, oprávněný a nedehonestující samotou existenci hodnoceného subjektu.
Nemyslím, že je to zrovna případ glosovaných názorů na proslov M. Zemana o vánočním svátku, ale jistá názorová rozpolcenost ve veřejnosti je patrná. Není však ani zdrcující, ani dehonestující. Shoda však panuje v jednom, že jakkoliv jsou slova, potažmo činy a postoje M. Zemana nestandardní, nezvyklá a (ne vždy) překvapující, vždy je patrné, že jde o prezidenta Miloše Zemana. Tak jako se říká, že „Co tě nezabije, to tě posílí“, u M. Zemana platí, že „co vyloženě neškodí, může být i k něčemu dobré“. Co konkrétně a kdy, to už ukáže až čas. Doufejme, že to bude jen k lepšímu. A ten letošní prezidentův vánoční projev?
Já dávám jedna mínus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
