Recenzentka paní Jana Machalická se o seriálu vyjadřuje, že : „Rapl je přehlídka těch nejotřepanějších klišé, špatných hereckých výkonů a především banálních zápletek“.  Říká se, že proti gustu, žádný dišputát a tedy, že má-li někdo k něčemu osobní výhrady a jiný názor, nemusí s tím nutně souhlasit i ostatní, mezi které patřím i já. Je to totiž o úhlu pohledu, pochopení náročnosti  filmové tvorby, chápání obsahu a konec konců i záměru tvůrce, tedy režiséra. Což vůbec neznamená, že nemůže být vyroben film, který je totální propadák!

Nevím, jak na to reaguje veřejnost, domnívám se však, že takto pojatá kritika je  do značné míry nepřiměřená, nepatřičná až nepřejícná. Názor, že jde o přehlídku těch nejotřepanějších klišé je přehnaný a irelevantní. Má-li paní Machalická na mysli klišé, převzaté ze západní provenience, pak ano, jsou tam sekvence, které tato klišé připomínají. Lze se však také paní Machalické ptát, zda kromě kritiky někdy dělala podobnou práci, tedy film, notabene krimiseriál. Pokud ne, jakože určitě ne, pak by měla být v hodnocení zdrženlivější. Tím není řečeno, že seriál nemá nedostatky, naopak.  

Na naše poměry je seriál dějově zcela výjimečný, byť má hodně okopírovanou dějovou linii seriálů západní provenience. Chápu, že dojem z nezvykle ponurého prostředí děje seriálu není zrovna nejlepší a s kritikou lze v tomto případě naprosto souhlasit.  Seriálu je však možné vytknou i jiné nedostatky. Zmíněné prostředí, které si vybral režisér Pachl, jako by ani nebylo naše, jako by tam nebylo jiné, než ponuré, šedivé, studené, necivilizované, deprimující prostředí. Autor(ka) kritického článku má jistě pravdu v tom, že Krušné hory nabízejí překrásnou krajinu, že jsou místem zimních radovánek a jejich dominantu dnes tvoří nejmodernější lyžařské areály atd. Jenže takové prostředí do každého filmu, v tomto případě krimiseriálu nelze vždy použít jenom proto, že je krásné, což ovšem neznamená, že by se celý děj seriálu měl odehrávat jen vyloženě v ponurém prostředí.