Jiří Baťa: Otevřený dopis signatářům petice k přijetí 50 syrských sirotků

Nepochybuji, že každý z vás má nějaký důvod se veřejně prezentovat, resp. angažovat. Otázkou však je, zda v období krátce před volbami není vaše gesto, podpořit petici za přijetí 50ti syrských sirotků až příliš populistické a pokud ne populistické, tak bezprecedentně účelové. Vždyť těmi hlavními, kteří s přijetím „sirotků“ nesouhlasí, jsou zároveň vašimi nejen úhlavními politickými nepřáteli : Miloš Zeman a Andrej Babiš. Oni sami však nedomyšlenou, populistickou aktivitu paní Šojdrové nemohou zastavit a je zcela logické, že proti myšlence, resp. návrhu paní europoslankyně Šojdrové, se podobně jako ve vašem případě, staví mnoho dalších politiků, významných osobností, ale také občanů. Nemyslím, že by vám v případě vaší „sirotčí“ petice někdo vytýkal právo se k přijetí sirotků vyjádřit. Stejné právo je však i na straně druhé, tedy těch, kteří svým názorem naopak vyjadřují nesouhlas s přijetím syrských „sirotků“. Dovolte, abych Vám ke zveřejněné části obsahu petice (viz odkaz níže) připomněl několik faktických důvodů, proč odpůrci nesouhlasí s přijetím oněch 50 dětí, alias syrských „sirotků“ do Česka.

Jak připustila sama paní Šojdrová, ne v každém případě se může jednat o sirotka „in natura“ což znamená, že není vyloučena možnost přijetí dětí, často dokonce mládeže, kteří mají v Sýrii příbuzné. Ostatně o tom, zda skutečně mají či nemají žádné příbuzné je naprosto nemožné se věrohodně přesvědčit.
Tito „sirotci“ nemají k dispozici žádné osobní dokumenty, které by umožnily zjistit jejich totožnost či identitu. Paní Šojdrová mj. také zmínila, že se má jednat o „sirotky“ chlapce ve věku od 12 do 17 let. Naskýtá se otázka, zda 17ti letí „sirotci“ jsou ještě „děti“, nebo dospívající mladí lidé, tedy „mládež“.
Protože „sirotci“ (údajně) nemají rodiče a příbuzné a nemohou prokázat svou identitu, není či nebude ani znám jejich zdravotní stav a protože je také všeobecně známo, že jejich hygienické a zdravotní návyky jsou minimální (pokud vůbec nějaké návyky jsou), není vyloučeno zavlečení nějakých závažných chorob mezi českou, hlavně dětskou populaci. V případě potřeby postupu vyšetření jejich zdravotního stavu nebude, vzhledem k jejich muslimskému původu, snadné je vyšetřit v intencích našich zvyklostí v rámci platných předpisů a zákonů!
Jakkoli se někteří z vás zmiňují, že mezi námi jsou lidé, resp. rodiny, kteří (které) by „sirotky“ vzali do rodiny, pak je toto sdělení buďto účelově irelevantní, nebo lidé (resp. rodiny), odhodláni vzít „sirotky“ mezi sebe do rodiny, neví k čemu se hodlají zavázat. Především „sirotci“ budou muset, jak výše zmíněno, respektovat náš civilizovaný styl a způsob života což znamená podstoupit resocializaci a výchovu, dodržovat pro nás běžnou denní zdravotní hygienu, čistotu, kulturní návyky apod.
Kromě toho tito „sirotci“ budou muset v rodinách (možná dokonce rodiny s vlastními dětmi) absolvovat nejen mravní výchovu, ale nepochybně budou muset navštěvovat školu, učit se gramotnosti, českému jazyku a všemu ostatnímu, co v tomto věku podstupují české děti. Jen s tou výjimkou, že se „sirotky“ se budou jejich vychovatelé (v rodinách) sami nejen velmi obtížně domlouvat a „oni“ své vychovatele chápali a respektovali. Jde totiž o děti či mládež z naprosto odlišného prostředí, o děti, které jsou sotva zvyklé na povinnosti a respekt, děti, které budou nebo už dospívají, děti, resp. mládež, která bude mít nejen svou hlavu, ale také své předsudky, zvyklosti, touhy, potřeby, svůj intimní život atd.
Jak už výše zmíněno, není resp. nebude v silách příslušných orgánů zjistit, zda tito „sirotci“ jsou skutečně sirotci, zda skutečně nemají rodiče, nebo své blízké příbuzné. Proto se může také stát, že „sirotci“ časem zjistí, že nějaké své příbuzné přece jen mají (je otázka, zda to budou skutečně příbuzní, což se také nedá stoprocentně zjistit ani prověřit, zda-li vůbec), a protože se mají nadmíru dobře (na úkor našich dětí a sirotků, tom nelze pochybovat), pozvou své „příbuzné“ do ČR, kde se jim dostane mimořádné, nadstandardní zákonné péče, neboť podle zákonů EU mají právo na slučování rodin.
Není pochyb o tom, že by tito „sirotci“ byli s postupem času osobně kontaktováni představiteli muslimských organizací, kteří jim budou vštěpovat zásady, zákony islámu, protože tito „sirotci“ budou mít sotva nějaké povědomí o jiném náboženství, než islámském. To nevylučuje jejich postupné provozování muslimských, resp. islámských náboženských obřadů a zvyklostí a nelze vyloučit ani jejich postupnou radikalizaci. Nakolik o ně projeví zájem a praktickou pomoc jejich, tedy syrský zastupitelský úřad v ČR je otázka, nicméně pokud by měli být „siirotci“ v péči českých rodin, sotva by mohli jejich „péči“ regulérně ovlivnit!
Nerad bych se mýlil, někoho podezíral z nekalých či neseriózních úmyslů, ale najdou se i takoví „dobráci“, kteří se dnes bijí v prsa, zaštiťují sociálním, humánním, lidským případně jiným cítěním k „sirotkům“ a se zištnými úmysly se jich ujmout, ale zcela nepochybně jim už nyní imponuje vidina nemalých státních finančních podpor a příspěvků (cca 22.000 Kč na jednoho „sirotka“ a možná i více), čímž by celý humanitární a solidární záměr v pomoci „sirotkům“ ztratil na tolik proklamovaném sociálním a lidském cítění.
Je skutečností, že jakkoli se v jisté části Sýrie ještě bojuje, na velké části území existuje plnohodnotný, mírový život. To znamená, že tam lze žít, pracovat, učit se atd. Je proto nasnadě se vás otevřeně ptát, proč se raději nezasazujete o to, aby místo do Česka byli tito „sirotci“ ze stejných, tzn. vašich humánních a sociálních důvodů deportováni do již mírové části Sýrie, aby se jich tam ujali lidé, kteří ač ne jejich příbuzní jsou jejich tzv. pokrevní soukmenovci, lidé jedné krve a téže národní komunity. K tomu si dovolím vám ocitovat vyjádření Syrské ambasády v ČR v plném znění, vydané šéfem ambasády panem Basharem Akbikem:
„Rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí je věc českých úřadů, a tato iniciativa vysílá v podstatě symbolické gesto na nesprávném místě. Syrský zákon neumožňuje adopci sirotků do zahraničí. Řada českých aktivit k pomoci sirotkům, nebo uprchlíkům, se uskutečnilo ve formě podpory na území Sýrie, kde se nachází stovky sirotčinců a miliony vnitřních uprchlíků. Proto, pokud někdo má upřímně zájem o pomoc, tak správná cesta je pomoc na území Sýrie, protože syrští sirotci nejsou na prodej. Chtěli bychom také poukázat, že v sociálním životě v Sýrii a syrských tradicích, díky rodinným vazbám, je celkem dost dobře fungující mechanismus v péči o sirotky. Kromě organizací podporovaných státem, ministerstvem sociálních věcí, jsou další dobročinné organizace řízené náboženskými centry, křesťanské a muslimské, které pečují o sirotky v Sýrii“.

Ale pojďme dále:

V neposlední řadě je také otázka, zda či jak by se případně přijatí „sirotci“ po čase svým milosrdným vychovatelům odvděčili, zda po několika letech ( nejpozději po dosažení tzv. plnoletosti) neprásknou nevděčně dveřmi a popojedou dál do světa protože zjistí, že u sousedů se můžou mít ještě mnohem lépe. Česká republika jim to totiž už dnes díky vám a vaším jménem spolu s populistickými politiky měla velkoryse umožnit!

Pánové a paní, zdaleka jsem nepopsal všechny zápory, problémy, resp. nebezpečí, která souvisí s otázkou přijetí 50 „sirotků“. Existuje ještě celá řada nuancí, drobností či maličkostí, které však při realizaci záměru mohou mít nemalý význam v procesu jejich pobytu a života v ČR. Sami se honosíte jistým stupněm inteligence, vzdělaností, morální, mravní vyspělostí i když vaše názory a jednání mnohdy vzbuzují nemalé rozpaky, nesouhlas a nepochopení. Ostatně to je i případ této vaší petice, která nemá jiný význam a smysl, než se licoměrně a pejorativně stavět proti rozumu, logice, když tak falešně a urputně hájíte sociální, humánní, solidární a citové emoce, ze kterých nepochybně očekáváte osobní efekt. To ukazuje skutečnost, že z vaší snahy vyplývá více negativních, složitých a problematických důvodů pro přijetí „sirotků“ než těch pozitivních od vašich politických oponentů. Nemluvě o tom, že existují možnosti a řešení, jak „sirotkům“ ve vlastní zemi a ve vlastním prostředí více prospět, než jim podle vašich bohorovných úmyslů ublížit! Pokud opravdu chcete pomoci syrským „sirotkům“, zkuste prosím, uplatnit své IQ a posuďte výše zmíněné skutečnosti a zrevidujte své počínání s vaší nešťastnou peticí.

Speciálně k panu J. Hrušínskému. Vaše jízlivost, animozita a povýšená drzost, stručně chucpe ke všemu, co není v souladu s Vaším názorem, je opravdu zarážející. Nevím, co Vás opravňuje k tomu, že občany, kteří nesouhlasí s přijetím 50 syrských „sirotků“, veřejně prohlašujete za pitomce. Nebo si myslíte, že Vy jste moudrost sama, že není nad Vaše světoborné myšlenky a názory? Apropó, Vy jste snad byl v Sýrii, že zpochybňujete a veřejně se vysmíváte naprosto logické, racionální a nejoptimálnější myšlence na řešení pana Babiše? Pokud byste nebyl ovlivněn tak silnou averzí vůči „vrahu, despotovi a diktátoru“ Assadovi, nedával jen na zprávy „Rádia Zablito“ a informace demagoga, radiátora Jandy z Evropských hodnot, podle kterých jak říkáte, ruská a syrská armáda (samozřejmě bez účasti USA army!!!) rozbombardovala domy a celá syrská města, tak zjistíte, že nemalá část území Sýrie je dávno osvobozená, bez bojů a kde je již veden normální plnohodnotný společenský život. A právě tam by bylo třeba napřít pozornost, protože tam je pro „sirotky“ nejideálnější prostředí pro jejich další život, tam jsou jejich nepřímí příbuzní. Jsou to totiž Syřané, se vším všudy, jako oni! Mimochodem, kolik Vy sám, resp. Vaše rodina je ochotna a připravena přijmout syrských „sirotků“? Můžete se nejen Vy, ale také výše jmenovaní, prosím, pochlubit?

Snad Vám uvedené skutečnosti pomohou celou tuto nešťastnou záležitost lépe pochopit, uplatnit rozum a logiku, protože jak z výše uvedeného vyplývá, vše je naprosto jinak, než jak aktivitu paní Šojdrové chápete a proklamujete na veřejnosti. Třeba pochopíte, že vaše humánní výkřiky o potřebě solidarity s chudáky syrskými „sirotky“ a vaše morální odsudky „sirotkům“ nepřejících Čechů jsou naprosto neopodstatněné a falešné, za které byste se občanům měli omluvit! Děkuji za případné pochopení i když nebudu daleko pravdy, že k něčemu takovému z vaší strany nikdy nedojde.