Dokonce se neubránil invektivním poznámkám např. „řadový zaměstnanec ministerstva vnitra“, nebo  „jako správný komunista“, ale také „svůj dávný zápal pro neomylné pravdy jeho strany KSČ o zlé církvi“ apod. Co jej k takovému nactiutrhání vedlo ví snad jen on a jeho Pán Bůh. Vždyť zloba pravdu nenahradí.

Neupírám mu právo vyjádřit svůj názor, což v opačném případě vůči mně pan Nerušil jaksi z principu neakceptuje. Chtěl bych touto cestou panu Nerušilovi vzkázat, že je od něj ubohé a mrzké, používá-li k vyvrácení nepravdy argumentu mého bývalého členství v KSČ, případně práce u MV. Zda tím chtěl umocnit své argumenty pro prosazení pravdy o církvi proti mým „lžím“, nebo se chce někomu zalíbit emociálním projevem  totální nenávistí ke komunistům, nevím. Co však vím je fakt, že se chová přesně způsobem, který je mi vytýkán, tj. členstvím v KSČ. Ačkoliv se někteří rádi ohání „Nejsme jako oni!“, mnohdy je tomu právě naopak. Pan Nerušil totiž plní přesně církví (chlebodárcem) dané instrukce a úkoly, které mají zaštítit a hájit zájmy církve jako čistou, Bohu oddanou, neposkvrněnou, mírumilovnou a projevující lásku k bližnímu. Chápu, je to jeho práce, jeho povinnost, jeho chleba a „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“, jak říká staré české přísloví.