Svým způsobem byl středověk myšlenkově konzistentní. Církev dala dogmata, a ta držela pořád stejná, takže člověk od narození až do smrti žil ve stejné víře. Mnohým to stačilo, neb pevná víra pomohla překonat těžkosti a životní trable tehdejší doby. Byl to diktát víry, pevný rámec myšlení. Nemusí se jít nutně až do středověku a k církvi. Někteří, třeba velitel Osvětimi Rudolf Höss nacismus přijal jako církevní dogma. Byl vychováván v přísné katolické tradici s bigotním otcem a nacistická propaganda mu vyplnila mezeru po náboženství, kterému dal vale. V Osvětimi pak nepřemýšlel, ale konal.

S totalitním státem už je to složitější a je nutné se připravovat na veletoče. Krásně to popsal ostatně Orwell ve Farmě zvířat. Co platí dnes, nemusí platit zítra, neb „co je dobré“, určují okolnosti a potřeby totalitního režimu. Diktát víry, rámce myšlení, který se nevyhne proměnám.

V současné době, tzv. demokracii (rozuměj plutokracii), je to ještě těžší. Propaganda není distribuována z jednoho zdroje, ale přes různé prostředníky - think-tanky, debatní pořady se stejnými typy účinkujících, „odborníky či experty“ (= svazáky držícími stranickou linii opakujíc, co se říká, aniž by řečené nutně odpovídalo skutečnosti, nebo se jen přešlapuje po povrchu – viz např. řecká krize a jejich dluh). Jejich názory se až na nepodstatné odchylky nemění. Jsou to povětšinou nekritičtí fanoušci (i když lidem často zdůrazňují nutnost „kritického myšlení“) třeba amerického „etického“ dozoru, jenž má prý úplně blahodárný vliv div ne na celou planetu.