V minulosti skutečné osobnosti, chceme-li je takto pojmenovat, nalezneme. Svou odvahou i chápáním souvislostí výrazně přesahovaly své současníky a byly inspirací i oporou pro své okolí, mnozí se zapsaly svou velikostí do kolektivního vědomí národa a staly se vzorem pro následující generace. Nebylo jich mnoho a je potřeba si jich vážit. Jejich odkaz by měl přispívat nejen k udržení kontaktu s pamětí národa, ale i k živé připomínce osobní odvahy. Ne vždy se však uchoval jejich skutečný odkaz, protože byl selektivně interpretován a mnohdy účelově pokřivován podle toho, jaká ideologie byla zrovna u vesla. Zajímavým fenoménem byly ženy. Třeba v době Protektorátu si nacisté dobře uvědomovali význam jejich rolí v českém odboji: byly houževnaté, odpovědné, přirozený strach ze smrti překonávaly snáze než muži svými city – nejen láskou k blízkým, ale i k vlasti .

Tito jedinci existují i dnes, jen je nutné si jich více všímat. A jsou potřeba minimálně stejně, jako byli v minulosti, neb se současná bezobsažná a zmatená doba vyznačuje zpochybňováním všeho možného. Vždyť už i historie se místo snahy o objektivitu stala místem čirého fandovství. Historici se přou o to, zda byla republika Rudou armádou „osvobozena“ či „dobyta“, zda Češi v Protektorátu „hodně“ či „málo“ trpěli, či nám jsou podsouvána strohá nicneříkající sdělení typu „v české části země bylo jen velmi málo odporu“ (1), husité drancovali zemi a ničili architektonické skvosty (hlupáci jedni, přeci měli vědět, že za 600 let budou hrady a kláštery prohlášeny za národní kulturní památky), zakládají se petice proti dehonestaci toho či onoho (teď je v kurzu Peroutka) - člověk si v postmoderní době může zkrátka vybírat podle svého. Prostě buď tak, nebo tak, on je/byl dobrý nebo zlý a kdo není s námi, je proti nám – zkrátka jednoduchá schémata a ty vytrvale opakovat co možná nejdéle. Razit jeden úhel pohledu, jednu „pravdu“ a kdo má názor jiný, toho onálepkovat hanlivým výrazem. O dějinách nejlépe hlasovat a jaký názor dostane nejvíce hlasů, ten bude ten správný.

Připomeňme si tak alespoň dva příklady osobní statečnosti lidí, jejichž vzdor završila předčasná smrt.