Lidé ze Svazu vyhnanců, zastřešující organizaci německých spolků odsunutých etnických Němců z Východu po druhé světové válce, vznáší restituční požadavky a přirovnávají celou situaci k ukradenému autu z parkoviště, které jen chtějí zpět, byť připouští „jemné rozdíly“. Bernd Fabritius (prezident Svazu vyhnaných - BdV): „Budeme si stěžovat na utrpení, nespravedlnost a počet mrtvých a na minulost důsledně vzpomeneme.“ Pokud se neustále mluví o jen následcích a způsobených křivdách bez ohledu na historické příčinné souvislosti, budou vždy vyvstávat pocity hořkosti.

Trochu jsem v rozpacích i z našich akademiků. Vědci a akademičtí pracovníci v petici Vědci proti strachu a lhostejnosti nabádají občany, aby nepodléhali propagandě, snažili se porozumět „skutečným příčinám zla“ a apelují na „kritický pohled na svět“. Což je v obecné rovině hezké a jistě záslužné, ale ve světle minimálně posledních 25 let spíše úsměvné, možná až trapné. Kde byli vědci a jejich petice třeba při bombardování bývalé Jugoslávie, Iráku či Libye? Proč neprotestují, že v podstatě již neexistuje vlastní suverenita států – viz např. Řecko a řešení jeho krize? Kdo má patent na to, aby si byl jistý tím, že právě on nepodléhá propagandě a vidí vše správně?

Historie je kapitolou sama o sobě. Dost dobře nechápu, proč jsou např. média povětšině jen hlásnou troubou např. politiků (a nejen jich) vyjadřujících se od globálního oteplování po islám, jakoby svým zvolením najednou zázračně získali patent na moudrost. Můžeme vůbec rozumět současnosti, když místo snahy o porozumění dějin a vcítění se do klimatu příslušného historického rámce se jen neustále šíří a opakují ploché zjednodušující závěry, když pohled na historii se v naší „svobodné a demokratické společnosti“ tvoří podle aktuálního politického kurzu? 

Příkladem budiž husitství, záležitost stará 600 let, které se zužuje jen do temnoty 20leté občanské války, jak se nedávno vyjádřil Dominik Duka s tím, že Jan Hus se mohl (!) podílet nedostatkem kritiky neschopného Václava IV. na nejtemnějším období našich dějin (1). Jak by panu Dukovi zněla třeba tato věta? Papež Pius XII. (Jan Hus) se mohl podílet nedostatkem kritiky neschopného Hitlera (Václava IV.) na nejtemnějším období evropských (našich) dějin. Zkrátka historický vhled pana Duky vystřižený jak z ideologické příručky. Možná je to tím, že pan Duka podle jeho vlastních slov nemá nic proti propagandě, pokud není založená na vyslovené lži (2). Upřímnost se jistě panu Dukovi vytknout nedá.

Neklademe si správné otázky a nepokoušíme se hledat odpovědi. Svobodně, otevřeně, bez ideologických klapek na očích a třeba i nedokonale a s chybami, prostě lidsky. Publicisté vedou rozhovory s politiky, se kterými jsou mnohdy tak myšlenkově sladěni, že odpovědí či otázek netřeba, neb člověk si je může sám doplňovat. Příjemné povídání u čaje. Ne kvalitativně nepodobné životopisným knihám o V. Klausovi, které o něm píší jeho obdivovatelé.

Nevím, zda moralizující apely různých akademiků změní realitu světa a odhalí „skutečnou příčinu zla“. Osobně si myslím, že nikoliv. Ta spočívá v lidském egoismu, který pochopitelně žádné petice nezmění. Propaganda vždy byla a bude, jen se budou měnit nástroje a možnosti její distribuce. Jak říká Noam Chomsky, obecně platí, že čím více moci máte, tím více máte možnost ospravedlňovat svoji ideologii přes média i vzdělávací instituce.
 
(1) Dominik Duka: