V těchto obavách mě utvrzuje dosavadní amorální chování supervelmoci za Atlantikem - USA. Stačí posledních 25 let agresivního počínání této vojensky nejmocnější supervelmoci. Její tajné služby v čele se CIA dostaly za úkol úplně rozbít systém v Evropě, který do roku 1989 v Evropě budovaly tehdejší socialistické státy. Bylo potřeba využít nadšení občanů, žijících za Železnou oponou ke kolosálním změnám. Nešlo pouze o to, aby kapitalismus a jeho liberální politika se natrvalo usadily v postsocialistických zemích, ale aby díky vybičovanému nacionalismu se podařilo i rozbít tehdejší federace slovanských národů na co nejmenší územní celky podle přísloví: "Rozděl a panuj!".

Cílem byl především rozpad SSSR, a to umožnilo litevské úsilí o nezávislost. Nazval bych to Poločasem rozpadu. Politické změny v zemích Varšavské smlouvy byly evidentní ihned po pádu prokomunistického režimu v Polsku. Pouze v Jugoslávii se ustrnulo, a tak bylo potřeba podpořit separatismus jednotlivých národních republik. Politologové si lámou hlavy nad tím, proč v Jugoslávii došlo ke krvavým střetům. Je to tím, že kromě Slovinska, které bylo homogenní a obýváno více než 90% většinou Slovinců, v ostatních svazových republikách bylo poměrně pestré národnostní složení. Nejkřiklavější bylo v Bosně a Hercegovině a tam taky balkánská válka byla nejkrvavější. Zde žilo v roce 1981 mimo jiné menšiny 32% Srbů, 39,5% Muslimů-Bosňáků a 18,4% Chorvatů.

Takto se původních 9 socialistických zemí rozrostlo vyjma sjednocení Německa na 29 států budujících demokratický systém. Rozpad Československa je v zahraničí vydáván za příklad mírové rozluky dvou bratrských národů ze společné federace. Přispělo k tomu kromě diplomatického jednání české a slovenské politické reprezentace i to, že Češi a Slováci žili ve svých národních republikách rovněž homogenně jako v již zmíněném Slovinsku.

Vraťme se však k tomu, proč považuju chování USA za amorální. V prvé řadě USA podporovaly finančně a vojensky opoziční síly v islámských zemích s cílem svrhnout diktátory (čerty) i za pomocí lží, např. v Iráku o tom, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení (ZHN).  Toto údajné vlastnictví ZHN bylo důvodem agresivního vpádu armády USA do Iráku. Nejenže bylo ze strany USA mezinárodní právo, ale to co zlo z USA zaselo, taky sklidilo. Z Iráku a dalších zemí, kam vstoupila noha americké armády, se stávají nestabilní státy s nestabilními vládami a mnohdy tam propukla občanská válka, v níž se etablují radikální islamističtí teroristé (ďáblové), např. v Iráku a Sýrii je to ISIL. Doslova a do písmene lze tak říct, že USA vyhánějí čerta ďáblem.

Následky jsou pak fatální především pro EU, protože USA jsou trochu z ruky pro miliony uprchlíků z Iráku, Sýrie, Libye, Somálska, Jemenu, Súdánu a dalších zemí, které měly tu smůlu, že si je do svého hledáčku, Pentagon a CIA zařadily. A tyto "prasárny" z péra zmíněných amerických zločinných organizací EU toleruje, přestože mnohým vrcholným politikům EU právě miliony uprchlíků z Američany rozvrácených zemí dělají velké vrásky.