Tvrdá ruka je viditelá zvenčí, ale pokud není strana v propadu, opozice v pozadí předstírá loajalitu k vůdci. Na příležitost trpělivě čeká, aby se objevil kdosi s dříve předstíraným nezájmem o roli vůdce. Ten nový přinese stále opakovanou naději, že s ním a jenom s ním přichází zářivá budoucnost.

V Česku se strany neustále odřezávají od vlastní minulosti a zbavují se bývalých politiků. Paroubek, Gross, Špidla, Klaus, Rath, Topolánek, Nečas to je jen vrchol ledodvce. Všichni byli odejiti ze stejného důvodu. Mohli by se stát hrozbou pro své následovníky tím, že přece jenom byli lepšía poznání, že ti, co přišli po nich jsou daleko horší. Začínat od nuly je v politice výhodné.

Paroubek nebyl nýmand a proto na něj útočili ze všech stran. Pamatujete se na házení rajčat a vajíček? No to byla taková recese a skoro demokratický projev nesouhlasu. Žádný politik proti tomu tehdy rázně nevystoupil. Tenkrát se jim to hodilo…

O pár let později létala vajíčka na Zemana. A zase ticho po pěšině. Policie nemá směrnice, jestli jde o trestný čin, přestupek a nebo lidovou zábavu.

Tak se rodí Nýmandov

Ministr vnitra se nezajímá, alespoň do té doby než sám dostane vajíčkem natvrdo nebo šutrákem do kebule. Ministerský předseda má cosi s presidentem a tak mu to je šumafuk a president, který ještě nenašel použitelný bonmot, přejde do obrany mlčením.