Ve středu v noci se pokusil palestinský střelec, dvaatřicetiletý Muatnaz Hijazi, zabít extrémně pravicového aktivistu narozeného ve Spojených státech Yehuda Glicka. Stalo se tak v Jeruzalémě, když Glick odcházel z Menachem Begin Heritage Center, kde se účastnil konference o Chrámové hoře. Ta byla hned po útoku kompletně uzavřena, což bylo poprvé od roku 2000, tedy od „návštěvy“ tehdejšího premiéra Ariela Šarona, která byla poslední rozbuškou ke vzplanutí druhé intifády. Podle izraelské tajné služby Šin Bet byl Hijazi zabit po té, co zahájil palbu na protiteroristickou jednotku policie, která ho přišla zatknout do jeho domu v arabské čtvrti východního Jeruzaléma jménem Abu Tor. Glick byl převezen do nemocnice Shaare Tzedek a jeho stav je vážný, ale stabilizovaný.
Tento incident je pouze tím posledním v řadě krvavých útoků a střetů, kterými si nyní prochází Jeruzalém a jeho blízké okolí.
Minulou sobotu byl zastřelen čtrnáctiletý, ve Spojených státech narozený Palestinec Orwa Abd al-Wahhab během demonstrací u silnice číslo 60, která je osadníky užívána k dopravě po palestinských územích. Pohřeb mladíka se stal prostorem pro další demonstrace. Zajímavé je, že zatímco smrt Američana je v jiných částech světa, a to i jen například v sousední Sýrii či vzdálenějším Iráku, komentována americkými představiteli a je slibována odplata či minimálně vyšetřování, nyní se nic takového neděje.
Na základě pokusu o vraždu Glicka byla uzavřena Chrámová hora, což palestinský prezident Mahmoud Abbás považuje za vyhlášení války. Přitom ještě několik málo hodin před incidentem palestinský premiér Rami Hamdallah tamní svaté místa navštívil. Za uzavření posvátného okrsku tak může být i věta, kterou zde pronesl: „Palestina nemůže existovat jako stát, bez východního Jeruzaléma jako hlavního města.“
Minulou středu došlo k dalšímu krvavému incidentu. Palestinský terorista Abdel Rahman Al-Shaludi najel do skupiny čekajících na zastávce a během tohoto útoku zabil tříměsíční holčičku Chaya Zissel Braun. Na následky zranění o několik dní později zamřela také dvaadvacetiletá turistka z Ekvádoru. Útočník strávil poslední dva roky životy pendlováním mezi izraelským vězením, výslechovými místnostmi a svobodou. Podle jeho matky se jeho psychický stav zhoršil poté, co naposledy strávil tři týdny ve výslechových celách izraelské tajné služby Šin Bet.
„Nejde mi o politiku, ale o morálku. Podle toho, co jsem zjistil, nemají Palestinci žádnou šanci. A beznaděj lidi provokuje k nesmyslným činům,“ vyjádřil svoje pocity k situaci ve Svaté zemi český fotograf Josef Koudelka, který zde pravidelně tvoří, a pokračoval: „Je to smutná země. Izraelci se z pozice těch, kteří byli utlačovaní, se sami stali utlačovateli.“
„Ministr průmyslu Naftali Bennett, který stojí v čele pravicové sionistické strany Židovský domov, řekl, že ani ďábel by nebyl schopen patřičné msty za prolití krve tříměsíčního dítěte. S nepřítelem, který vraždí děti, je třeba patřičně jednat," píše například ČTK. Toto tvrzení je velice dvojsečné, zvláště pak jeho druhá část vzhledem k počtu obětí, které izraelská armáda zavraždila během letní války v Gaze. Bennett jako by zapomněl na ty stovky mrtvých dětí, které za sebou nechaly izraelské nálety a bombardování.
Mediální válka plná pokryteckých prohlášení ale pokračuje. Prakticky ihned po útoku se na facebookové stránce pobočky Fatahu ze čtvrti Silwan se objevil komentář: „Pobočka Fatahu ve čtvrti Silwan oslavuje hrdinného mučedníka Abdela Rahmana Al-Shaludiho, který uskutečnil operaci, která vedla k přejetí osadníků v okupovaném Jeruzalémě.“ Komentář brzy obíhal po síti a mnozí ho vkládali do úst Mahmoudu Abbásovi nebo ho minimálně odviňovali z podpora tohoto krvavého zločinu: „Palestinský vůdce jednak glorifikuje vraha, a jednak podporuje organizaci, ke které terorista patří, tedy Hamás,“ pronesl například Benjamin Netanjahu a dodal: „A pokud čelíme tomuto chování předsedy (palestinské) samosprávy, nacházíme na ni jen chabou mezinárodní (odpověď). „(Světoví vůdci) nejsou ochotni říci dvě slova, vlastně ani jediné slovo kritiky na něj [Abbáse]. My nesdílíme tuto slabost. Budeme tvrdě trvat na svých právech a povinnosti bránit naše hlavní město. Útok v Jeruzalémě je podporován prezidentem palestinské samospráva Mahmoudem Abbásem.“
Důvodem, proč Mahmoud Abbás není terčem mezinárodní kritiky je zřejmě ten, že se nevyjádřil na podporu ani jednoho z teroristických útoků, což si většina světových politiků, na rozdíl od těch izraelských, uvědomuje. Prohlášení ne příliš významné silwanské buňky je sice odsouzeníhodné, ale tamní část Fatahu si za ním zřejmě stojí, ale vykládat ho jako oficiální stanovisko celého Fatahu a speciálně Mahmouda Abbáse je velice manipulativní a překroucené. I výraz „naše“ město, užitý Netanjahuem, není přesný. Izrael sice anektoval Jeruzalém v roce 1980 a za pomoci zákona ho prohlásil „nedělitelným“ hlavním městem Izraele. To však neuznalo mezinárodní společenství za legální. Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci číslo 478, která tento čin odsuzuje a v důsledku toho přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém.
Minulý čtvrtek, tedy den po útoky na zastávku, izraelský ministr obrany Moshe Ya’alon prohlásil, že útok je „jasným důsledkem chování těch lidí v palestinské samosprávě, kteří vzdělávají mladší generaci k nenávisti k Židům a v touze vyhnat je z jejich domova.“
A jako ukázku toho, proč by měli Palestinci mít Izraelce rádi, nebát se jich a nepokoušet se je vyhánět ze Svaté země, Benjamin Netanjahu odsouhlasil dalších 1000 bytových jednotek v okupovaném východním Jeruzalémě. Jedná se o 400 v osadě Har Homa a 600 pro Ramat Shlomo.
Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku. Švédsko včera jako první evropská země uznalo Palestinu jako stát. Na to zareagoval izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman: „Jediná šance, jak dosáhnou dohody, je skrze čestné jednání mezi Izraelem a Palestinci, kroky jako je tento pouze podporují palestinské nerealistické požadavky a odsouvají dohodu směrem pryč.“ Asi by bylo vhodné připomenout, že mezi tyto „nerealistické“ požadavky patří ukončení okupace Západního břehu a blokády Gazy, zastavení výstavby osad atd., tedy podle mezinárodního práva zastavení převážně nelegálních akcí. Lieberman dále pokračoval: „Švédská vláda musí pochopit, že vztahy na Blízkém východě jsou složitější než kus nábytku z IKEA, který si můžou doma sestavit.“ Lieberman je proslavený tím, že si nevidí ani na špičku jazyka, a takovéto prohlášení tento fakt pouze opět dokládá.
Možná je na čase, aby si izraelští politici a hlavně obyvatelé státu Izrael uvědomili, že to není antisemitismus ani bezdůvodná nenávist, které stojí za odlivem jejich přátel, ale výroky pana Avigdora Liebermana a ministra obchodu Naftali Bennetta, stejně jako okupace a podpora nelegální výstavby osad od premiéra Benjamina Netanjahua, jen Izrael izolují. Arogance a obrovská ega představitelů státu Izrael jsou pro jeho existenci mnohem nebezpečnější, než kombinovaná palebná síla Hamásu a Hizballáhu. Jeruzalém je bojištěm, na kterém stále častěji teče krev. S takovouto rétoriku i přístupem jí poteče hodně a ještě hodně dlouho.
No a ještě několik informací na konec:
Zatímco mnoho demokratických států kritizuje chování Izraele na okupovaných územích, Evropská unie hrozí zrušením výhod, které Izrael vůči ní má. Jednotlivé její státy pomalu činí kroky k uznání Palestiny jako státu a snaží se tak Izrael izolovat a přimět ho k dodržování mezinárodních smluv. Představitelé České republiky se sejdou 25. listopadu se svými izraelskými protějšky na společném zasedání vlád a budou jednat o další spolupráci na poli hospodářské kooperace, bezpečnosti a spolupráce ve vědě, výzkumu a kultuře.
Přes přání českého prezidenta Miloše Zemana se čeští vojáci nezúčastní mírové mise na Golanských výšinách.
Americký pastor John Hagee se nechal slyšet, že nynější epidemie Eboly, která zasahuje i Spojené státy, je odplata za Obamovu politiku vůči Izraeli a jeho snahu rozdělit Jeruzalém.
Během nedělní noci se izraelští osadníci přestěhovali do domu v arabské čtvrti východního Jeruzaléma Silwan.
Palestinský prezident Mahmoud Abbás podepsal zákon, který ukládá trest doživotních nucených prací za prodej palestinského majetku komukoliv, kdo ho prodává nebo pronajímá nepřátelskému státu a nebo subjektům s ním spojeným.
Na Sinajském poloostrově došlo minulý pátek k největšímu útoku na egyptskou armádu za posledních několik desetiletí. Během kombinovaného útoku v oblasti zvané Karm el-Qawadees a rozkládající se u egyptsko-gazské hranice zemřelo 30 vojáků. Egyptský prezident vyhlásil v oblasti výjimečný stav.
Izraelský ministr obrany Moshe Ya'alon má z ostudy kabát. Díky jeho neustálým urážkám a napadání amerických politických představitelů mu nebylo umožněno setkat se s americkým viceprezidentem Joe Bidenem, ministrem zahraničí Johnem Kerrym ani poradkyní národní bezpečnosti Susan Riceovou. Vztahy mezi Izraelem a USA tak stále chladnou a to především díky aroganci některých izraelských politiků.
Víkendové jednání mezi Izraelem a Hamásem, které se mělo uskutečnit v Egyptě, bylo zrušeno. Egyptští představitelé nedovolili islamistům z Gazy vstoupit na svoji půdu. Jde o reakci na bombové útoky, které zabily 30 vojáků, jelikož Sisího režim obviňuje Palestince z podílu zabití svých mužů.
Od roku 2001 bylo Palestinci podáno 850 stížností na mučení v izraelských věznicích. Zatím nebylo zahájeno jediné kriminální vyšetřování.
Izrael se chystá k segregaci pasažérů mířících z palestinských území do Izraele do práce. Budou zřízeny dvě linky, jedna pro izraelské osadníky a druhá pro Palestince.
Nakonec to vypadá, že bojkot produktů pocházejících z nelegálních osad, zřejmě nese první ovoce. Izraelská firma SodaStream oznámila přesun svých výroben z Ma’aleh Adumin a Alon Tavor na okupovaných územích do nové továrny v Negeveu. Podle vedení firmy má tento krok pouze finanční pozadí, nikoliv politické, tedy odrážející bojkot.
Na závěr jeden otevřený videovzkaz. Komika Billa Mahera mám rád, a zvláště pak kvůli jeho filmu Religulous, ale některé jeho komentáře ohledně Blízkého východu a zvláště pak izraelsko-palestinského konfliktu jsou opravdu zavádějící. Třeba ten, kterým komentoval letní válku v Gaze: „Jednání s Hamásem je jako jednání s šílenou ženskou, která se vás pokouší zabít – můžete držet její ruce jen tak dlouho, dokud ji neprofackujete.“ Tato slovní hříčka zavání sexismem a naváděním k násilí na dlouhé míle. K odpovědi se měli lidé z Acronym TV:
P. S: V pražské výstavní síni DOX je od tohoto týdne k vidění velice zajímavá výstava uměleckého projektu This Place, který představuje práce 12 světových fotografů a jejich pohled na Izrael – jeho historii, geografii, jeho obyvatele, každodenní život a význam, který tato země má pro zbytek světa. Mezi autory je i český fotograf Josef Koudelka, dále Wendy Ewald, Martin Kollar, Jungjin Lee, Gilles Peress, Fazal Sheikh, Stephen Shore, Rosalind Solomon, Thomas Struth, Jeff Wall, Nick Waplington a autor projektu Frederic Brenner. Výstava trvá do 2. března 2015.
P.S.S.: Pokud si projdete například zpravodajství serveru iDNES.cz, tak zjistíte, že zatímco jeho redaktoři informovali o palestinském útoku na autobusovou zastávku a stejně tak o útoku na proosadnického izraelského aktivistu Glicka, o smrti čtrnáctiletého Palestince Orwa Abd al-Wahhab mlčí, stejně jako o řadě dalších věcí. Proč?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
