Tytam jsou časy vlastně skoro neškodného Grossova pastelkovného či pohřebného jako voličských vábniček – ostatně, proč si asi každý hloupější politik myslí, že voliči se dají prostě koupit jak husa na trhu? No protože to dosud fungovalo. Stačila podpora v médiích. Piráti tuhle filosofii demagogie a korupce (za cizí peníze) dotahují do nedozírných konců. Přišli s myšlenkou nepodmíněného základního příjmu. 

Oč jde? Stát garantuje všem občanům bez rozdílu nárokový nepodmíněný příjem, sice v nízké výši (mluví se o nějakých 5 000 Kč měsíčně), ale i malé dítě si spočítá, že v celku jde o stovky miliard. Jenže jak to je doopravdy? Takzvaný nepodmíněný základní příjem dnes funguje ve světě jen v nepatrné míře. Třeba na Aljašce, kde se takto stát dělí s občany o výnosy z nerostného bohatství. Podíl na celkových příjmech tamního občana je to však jen okolo 6%. Jako dominantní část příjmů to slouží u původních australských domorodců (asi 75%). Nevím však, chceme-li se pod pirátskou vlajkou „dorovnávat“ k ekonomickému postavení lidí, kteří žijí svými tradicemi a zvyky ještě v pravěku. Další pokusy o pilotní projekty s tímto systémem proběhly např. v Namibii, Iránu, Macau či Indii. To se také s našimi podmínkami srovnává těžko. Co se Evropy týče, aktivní jsou v tomto směru různé zelené a socialistické politické či odborové bojůvky, protože to zapadá do jejich systému sociálně-inženýrsky řízených (diktovaných) společností. V Bulharsku to posazují odboráři, na Islandu tamní Piráti, stejně tak v Norsku a v Maďarsku, v Německu socialisté a Zelení, ve Španělsku ultralevicová strana Podemos. Švýcaři v referendu zavedeni nepodmíněného základního příjmu odmítli.

Nejdál se zřejmě dostali ve Finsku (vládnou tam socialisté a Zelení), kde provedli v letech 2017 – 2018 pilotní pokus na 2000 občanech. Pokus byl zastaven a zhodnocen jako neúspěšný a podle všeho byl krachem. „Byl to pokus, ale vidíme, že to nefungovalo,“ uvedl Kari Hamalainen, hlavní vedoucí projektu. „Zavedení univerzálního základního příjmu pro všechny občany by bylo drahé. Museli bychom pracovat i s daněmi a na základě těchto výsledků by to bylo dlouhodobě naprosto neudržitelné.“ Tento experiment by vedl pouze k rozpadu pracovního trhu, ke ztrátě ochoty pracovat u občanů s nižšími pracovními příjmy a k rozvalu veřejných financí v podobě astronomického nárůstu veřejného dluhu rezultujícího v nevyhnutelný státní bankrot.