Jestli by ale něco měla znát česká veřejnost, tak je to základní stanovisko, s nímž Miloš Zeman, Lubomír Zaorálek a Martin Stropnický odjedou začátkem září na napjatě očekávané alianční rokování ve Walesu.  

Jedno ale přece jen víme. Prezident tam hodlá promluvit o boji proti mezinárodnímu terorismu. Jakoby si Zeman nevšiml, že ústředním tématem summitu bude strategie ne vůči hrozbě mezinárodního terorismu ale proti ruské expanzi na Ukrajině. Jakpak tam asi bude působit český prezident, pokud zopakuje například svou tezi, že Rusko je naším spojencem ve válce proti islámskému fundamentalismu?  

V úterním projevu před velvyslanci Zeman vyzýval alianci, aby aktivně zasahovala proti teroristickým základnám kdekoliv ve světě. To ale, i při vědomí vážné hrozby radikálního islámu, spíš vyznívá jako snaha odvádět pozornost od mnohem aktuálnějšího nebezpečí pro Evropu: Putinova úsilí o revizi důsledků druhé světové války.  

Jak řekl Lidovým novinám náš velvyslanec při NATO Jiří Šedivý, zásadním tématem summitu mají být konkrétní opatření k posílení bezpečnosti Pobaltí a Polska včetně trvalejší přítomnosti jednotek NATO a budování nových základen. Jaký postoj k této otázce ale zastává Česká republika, není vůbec jasné.  

Premiér Sobotka v článku pro americký časopis vyzval evropské spojence v NATO, aby se s ohledem na ukrajinskou krizi více angažovali v oblasti bezpečnosti. V podstatě tak zopakoval Obamovu výzvu, kterou americký prezident adresoval Evropě při červnové návštěvě Polska. Ale právě na tohle Obamovo prohlášení Sobotka zareagoval za Zemanova souhlasného pokyvování výrokem, že Česká republika nebude podporovat posílení vojenské přítomnosti NATO v Evropě.  

Česká zahraniční politika se vůbec čím dál víc vyznačuje jakousi vykutálenou obojetností. Na jednu stranu předvádí před Evropou i USA docela silná gesta a razantní postoje vůči Rusku. Vzpomeňme jen na Zemanovo jestřábí prohlášení, že v případě další expanze na Ukrajinu by bylo třeba nasadit tam síly NATO. Na druhou stranu politici pronášejí výroky určené domácímu publiku, v nichž naznačují – ono to všechno nebude tak horké.  

Celkově tak ale přispívají k postojům, které kdysi výstižně charakterizoval Václav Havel: „Přikrč se a přihrb – jsme obklopeni horami, ty světové vichry se nám přeženou nad hlavami, a pak si dál budeme vrtat na svém dvorečku.“  

Bylo by tedy přece jen dobré připomenout naší politické reprezentaci před zásadním zasedáním NATO, že i po tomhle závětrném dvorečku dupaly boty agresorů a rozrývaly jej pásy tanků.