Důkazem, kterým operují, je Gottův odsouzeníhodný přístup jak k tvorbě (velikášství projevující se v chorobné snaze nahrát co nejvíc písní a alb mnohdy pochybné slovesné úrovně), tak v žánrové neukotvenosti (kolísání mezi country a operou, rockem a kantilénou), a především v námětech, jimiž provázel rozjuchané směřování naší normalizované společnosti vstříc radostným zítřkům.

Připomeňme si v této souvislosti především propagandistické texty vybízející na cestu do zářné budoucnosti (Jdi za štěstím, Pojď ukážu ti cestu rájem, Sen o věku nádherném), opakované vychvalování totalitní reality (Stokrát chválím čas, To vám byl dobrý rok) či nostalgické vzpomínání na nadšené masové kolektivní 1. máje (A průvod šel dál). V některých až servilně souzněl s nezájmem oficiálních míst uvolnit cestování na Západ (Až naprší, Bláhové přání, Kufr iluzí), zatímco sám se provokativně chlubil svými valutami přizdobených zájezdy tamtéž (Cestu znám jen já, Tuzexovým bonem si hodím). Odsouzení zaslouží i machisticky projevovaný přezíravý neupřímný vztah k ženám (Čau lásko, Jen jednou smím se ti lásko vzdát, Teď ne možná jindy, Když milenky pláčou, Zejtra už ti sbohem dám), místy sklouzávající až k náznakům pedofilie (Zvonky štěstí, Jak jsi krásné neviňátko, Kdo tě bílá břízo svléká, Má dívenka jak růže jest). Přezírání se z jeho strany dočkalo i něco tak titěrného a pracovitého jako pouhý hmyz zoufale k obživě vyhledávající žluté lány řepky (Včelka Mája). Byl to rovněž on, kdo si v totalitě vždy dokázal sobecky budovat své prostým masám tak vzdálené pohodlné zázemí (Vím proč mám život rád, Vím jak dá se žít) a proto tak kategoricky vyzýval své fanoušky a veškeré spoluobčany, aby ve volbách házeli hlas pouze komunistickým kandidátům (El Condor Pasa).