Personál zřejmě nepoučený o významu kliky pro tiché obcování s dveřmi a opomíjející pravdivost úsloví druhdy visícího ve všech zdravotnických prostorách: Ticho léčí. Podél jedné strany dřevěné lavice na střídačku s plastovými sedačkami a na nich pět spoluobčanů čekajících podobně útrpně na vyšetření.

Dlouhá chodba s mnohými dveřmi coby veřejná čekárna

Zadek za chvíli od sezení pálí, navíc přetrvávající křeče nutí k procházkám. Během jedné padne oko zcela náhodně na ceduli v tu chvíli okamžitě beroucí naději na rychlé vyšetření: ´Čekací doba na neurologii je šest až osm hodin.´ A k tomu dodatek ve smyslu, že jakékoli reklamace u personálu a diskuse vedené zvýšeným tónem rozhodně ke zkrácení čekání nevedou.

Po první hodině už tělo neví, jak by si ulevilo. Při sezení je střídavě namáhána jedna půlka po druhé, při ležení se vybaví vzpomínka na vojnu a celodenní strážní službu: dvě hodiny pochůzka s kvérem kolem muničního skladu, poté stejně dlouhé vartování u strážnice, až konečně dvě vytoužené hodiny spánku na tvrdé pryčně.