Domnívám se, že jeho záměr snížit zdanění zejména zaměstnanců, ze současných faktických 20 % na 15 %, byl především marketingový. Ukazuje se ale, že tímto svým návrhem vlastně zasáhl více opozici nežli vládní koalici. J. Hamáček se sociální demokracií se distancoval od rozmařilé politiky premiéra a hnutí ANO. A to je přesně to, co je potřeba, aby občané – voliči začali vnímat Hamáčka jako vrcholného představitele jiné politické strany nežli je hnutí ANO, které dominuje ve vládě, v níž je místopředsedou.

Mnohem vážnější rozkol byl ale zaset Babišem v Senátu. V Senátu jsou obě vládní strany vlastně politicky marginalizované a politika Senátu nebo spíše to,co se za onu politiku vydává, je formována pravicovými senátorskými kluby. A tak v jednom senátorském klubu sedí převážně regionální politici z ODS, jejichž názory na, ve sněmovně i hlasy ODS prosazeném, zrušení superhrubé mzdy a stanovení sazby daně z příjmu FO na 15%, jsou poněkud rozumnější nežli názory šéfů této strany.

TOP 09 z téhož klubu se na věc dívá zcela rozumně. Vidí rozhazovačnost celého návrhu. A tak působí i jednotlivé kluby, při srovnávání jejich návrhů a názorů v daňové oblasti. Prostě Senát k žádnému konstruktivnímu řešení a návrhům na změnu daňového balíčku, který tam byl poslán ze sněmovny, nedojde. I kdyby termín jeho jednání byl posunut až na leden, nic konstruktivního z něj nevejde. To je prostě obraz politiky české pravice.

Ale již počátkem příštího měsíce potřebuje vláda, aby Senát, sněmovnou schválené návrhy daňových změn, projednal. Tak, aby se pak daly naroubovat na státní rozpočet schválený v prvním čtení se schodkem 320 mld. Kč.