Zejména média patřící do Babišova mediálního koncernu umožnila veřejnosti si přečíst na stránkách svého tisku projev A.Babiše a týden předtím také projev prezidenta M. Zemana. Přiznám se, že si už příliš nepamatuji, jak a na základě čeho vlastně tato novodobá “tradice” projevů vznikla. Domnívám se, že nejméně dva projevy - tedy projevy předsedů obou komor parlamentu - byly poněkud nadbytečné. Co měly všechny čtyři projevy společného, to byla jednak snaha o “šíření dobré nálady” a dále také to, že se nezabývaly hlouběji bezprostředními cíli roku 2020.

Prezidentův projev by měl být v příštích letech jistě především pohledem do budoucnosti, snahou o smiřování společenských a politických protikladů. Prezident Zeman však není ani někdejší německý prezident Gauck, či bývalý rakouský prezident Fischer. Ti si vytvořili zaslouženou aureolu mužů, kteří jsou nad stranami a v době výkonu své funkce i mimo strany (H. Fischer byl po několik desítek let jedním z vedoucích činitelů rakouské sociální demokracie, tedy do té doby nežli nastoupil k výkonu v prezidentství). M. Zeman ovšem nadstranický, ani nezávislý není a ani se to nesnaží předstírat. V daných, tedy českých podmínkách to není zřejmě nic co by mělo příliš překvapovat. Ostatně jeho předchůdce v prezidenství, V. Klaus, byl po větší část výkonu své funkce jasně politicky spojen s ODS anebo přesněji s pravicí. Té především vděčil ostatně za zvolení prezidentem ve dvou volebních termínech.

M. Zeman a J. Kubera promluvili především jako politici minulého století. Ostatně taková je většina české společnosti. Ani Zeman, ani Kubera zřejmě nepřehodnotí své postoje k ekologickým problémům světa. Jejich postoje nejsou ovšem tak zásadně odmítavé, jako tomu bylo u bývalého prezidenta Klause, který v tomto směru byl mezi evropskou politickou elitou jistou kuriozitou. M. Zeman by měl vyvodit ze své myšlenky, že hlavní znečišťovatelé životního prostředí jsou mimo Evropskou unii, tedy zejména USA, Čína, Indie, Rusko atd., takže pokud bude EU prosazovat striktně ekologickou cestu řešení rozvoje svého hospodářství, bude to pro státy EU ve vztahu ke zbytku světa problém z hlediska udržení jejich konkurenceschopnosti.