Vít Rakušan v průběhu času tak trochu přišel k hotovému, tedy k hotové organizační a mocenské struktuře hnutí, kterou podle všeho odpracovali Redl s dnes už bývalým ministrem a prvním šéfem STAN, Gazdíkem. Proto Rakušanova autorita v rámci hnutí nemohla být do nedávné doby taková, jakou by šéf strany reálně měl mít. Prostě, někdo jiný tahal za nitky a někdo jiný doporučoval lidi na nejrůznější místa ve státní správě, ale také na kandidátkách, ať už do sněmovny anebo v krajích či velkých městech.

Hnutí STAN se chová jako typická „pressure group“ (nátlaková skupina) svého druhu, která tu vznikla proto, aby prosazovala parciální zájmy určitých kruhů a osob v komunální politice.

Nedávno byl do funkce šéfa vnitřní rozvědky, kterému velí přímo ministr vnitra, Vítem Rakušanem jmenován Petr Mlejnek. Nyní vyšlo najevo, že se tento muž, který nemá ani prověrku na stupeň přísně tajné (což by šéf jedné z rozvědek státu mít měl) léta stýkal s šéfem organizované skupiny, která řádila zejména na pražském Magistrátu, v Dopravním podniku a jak se zdá i v Pražských službách (pro nezasvěcené: v obou případech se jedná o firmy s mnohamiliardovými veřejnými zakázkami).

Vít Rakušan obhajuje, co nelze obhájit. Na jedné straně se rozčiluje nad zákrokem policistů vůči popletenému chlapci na meetingu hnutí ANO a nepřímo se dožaduje trestu pro zasahující policisty. A na druhé straně nemá potřebu, aby „jeho“ (jím jmenovaný) šéf Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) byl v dlouhodobém vztahu s hlavou mafiánského spiknutí. Šéf civilní rozvědky by měl být čistý jako slovo boží. A V. Rakušan, coby ministr vnitra je opravdu v delikátní pozici, protože resort, který řídí, vlastně vyšetřuje anebo spíše došetřuje pravděpodobné zločiny spolčenců, navázaných na jeho politickou stranu. To už samo o sobě je alarmující.